DRBNA HISTORIČKA: Po delší době máme zase v historickém jádru města pravý pivovar

Po delší době máme zase v historickém jádru města pravý pivovar (ne třeba přenosný, kdy se v něm někde při slavnostní příležitosti uvařilo pivo, např. v muzeu, celkem dobře). V polovině 19. století byly ve vnitřním městě dva pivovary. V Divadelní stál Velký pivovar, dříve řečený Bílý, poněvadž vařil bílé pšeničné pivo, a Malý pivovar v dnešní ulici Karla IV., kde se vařilo ječné hnědé pivo. 

Oba pivovary byly majetkově sloučeny v roce 1795, ale v obou se vařilo asi až do let kolem roku 1850. Poté si Měšťanský pivovar začal stavět areál na Linecké silnici.

Velký pivovar zcela končil před rokem 1870, kdy si tam zařídila c. k. tabáková režie výrobu doutníků. Ještě až do 20. století vlastnil Měšťanský pivovar sklad a distribuci piva v Široké ulici v domě B. B. za Broukárnou, kde býval vedoucím pan Eduard Schnarcher, bývalý majitel Sokolského ostrova a milovník krásných dívek. 

Pivovar Solnice na rohu Hroznové a České, který skrytě potrubím dodává pivo do nově otevřené restaurace Solnice na Piaristickém náměstí, sídlí v domě, ve kterém býval, dnes už zapomenutý, hostinec U Tyrola. Proč U Tyrola není spolehlivě zjištěno. Hostinský měl snad nějakou vazbu na Tyroly, není vyloučeno ani lidové vysvětlení, že tam někdo obstojně jódloval. To už se dnes sotva zjistí.

Ve městě se na konci 19. století a později dávala hostincům nedomácí jména. Může se připomenout – Alžír, Na Americe, U Afriky, U Sarajeva, Tripolis, Mexiko, Belveder, Tivoli, Port Artur, Savoy, Avion, U města Paříže, Zum blauen Donau apod.

Před rokem 1895 koupil hostinec U Tyrola od Matěje Nováka městský úředník Ferdinand Fulín s manželkou Ludmilou. Začal čepovat dle reklamy výborné schwarzenberské protivínské pivo, uváděl, že o teplá a studená jídla a nápoje všeho druhu je postaráno, ale nějak se přesto hostinci nedařilo (je možné, že neuváženě opustil stabilní místo úředníka na radnici), poněvadž v roce 1906 byl dům U Tyrola dán do exekuční dražby. V dražbě získal dům s hostincem František Vogeltanz. Terezie Vogeltanzová si v části domu zařídila hokynářství.

V roce 1919 koupil dům Jan Macelis (Macellist) a zařídil v domě místo hostince strojní pletárnu a hokynářství. Domy měly tenkrát většinou šindelové střechy, o čemž svědčí zpráva ze dne 22. června 1922 v místních novinách:

„Asi o 8. hodině večerní vyšlehly plameny ze šindelové střechy domu č. 34 v České ulici, jehož majitelem je pan Hušák, a ve chvíli se rozšířil dravý živel i na vedlejší dům, rovněž se šindelovou střechou, č. 32 v České a z druhé strany pronikl na půdu domu na nároží České a Hroznové (bývalý dům U Tyrola), kde má svou strojní pletárnu Jan Macelis. Rychlým zásahem hasičů a vojska se podařilo oheň omezit.“

Po Macelisů měli dům Šubrtů, z nichž František Šubrt měl zde chvalně známou klempířskou firmu. Za socialismu byla v přízemí zařízena opravna televizorů. Nejvíce práce měli v prosinci a maximum před Silvestrem. Nemít na Silvestra v provozu televizor byla rodinná pohroma. Tenkrát někdy obraz létal nebo zrnil.

Pivovar Solnice překvapil. Solnice s restaurací také. Stojí na královské (dvorní) lokalitě. Přední česky historik architektury, archeolog a specialista na hradní architekturu, Tomáš Durdík (1951 – 2012) totiž v Encyklopedii českých hradů uvádí překvapivě také Česné Budějovice.