Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

DRBNA HISTORIČKA: Solní branka

 
čtvrtek, 20. prosince 2018, 20:41

Dnes nás historik Jan Schinko vezme do města solnou bránou. A ukáže nám, že Budějce ve skutečnosti nemají pouze jednu.

Na snímku zachytil Miroslav Pikous v roce 2002 příchod od slepého ramene k solní brance. Poněvadž dnes tato lokalita, zejména zdivo vlevo, vypadá jinak, jde již o historii.

Branka je poměrně nízko zaklenuta plackovou klenbou z období gotiky. Nebyla určena pro povozy a koně, jen sloužila jako vodní branka či vodní dvířka. Do konce 18. století měla vrátka. Dá se předpokládat, že branka zde v hradbě stála už ve 13. století, ale písemně je doložena v roce 1387 jako Šiklova branka.

Lazebník Jan Šikl měl vedle lázeň a pravděpodobně spravoval i branku. Byla to branka, kterou se bylo možno z náměstí nejrychleji dostat k řece. Za brankou nebylo slepé rameno, ale Vltava s Malší dohromady. Šiklovy lázně nebyly zrovna lázeňským domem v dnešním pojetí. Nejdůležitějším zařízením byly dvě měděné vany. Podle rytin z jiných podobných středověkých lázní tam veselo bylo.

V roce 1835 se v sousedství branky postavila velká empírová kamerální budova pro c. k. úřady včetně solního řadu a v rámci toho bylo patro solní branky přestavěno ve stejném stylu. V nové době se objevil pro branku termín „brána“ a ještě k tomu „solná“. Jde to, ale z hlediska města a jeho historie byly ve městě čtyři průjezdní brány (Pražská, Vídeňská, Linecká a Rybářská), ostatní byly branky ve vysoké a parkánové hradbě. Branky, kterými se chodilo pro vodu, byly solní v Kněžské, Plachého, České, později v ulici U Černé věže a u Rabenštejnské věže.

Do konce 19. století byla solní branka jen fortnou. V turistických průvodcích se uvádí, že solní brankou se nosila sůl. Romanticky snad – solní zaměstnanci tudy tahali (nosili, vezli na kolečku) bečky z lodí od řeky k solnici v České, kde si je solní písař zapsal a pak je zase tahali zpátky k řece na lodě. Ale to by se natahali. Solnice v České 64 měla ze svých skladů rovnou přístup k řece, navíc přes parkán krytý pultovou střechou. Bečky se dopravovaly po přesně nezjištěném transportním zařízení od řeky přímo do solnice a vydávaly také přímo k vodě.

Sůl se po řece dopravovala asi tak po roce 1547. Do té doby vozili sůl formani po cestách, kde je občas přepadli zloději (umírněně řečeno lapkové). Také se různě měnily Zlaté stezky (Prachatičtí svou Zlatou stezku později ztratili). Není ale vyloučeno, že by se přece jen solní brankou pár beček soli dopravilo. K tomu je třeba připomenout, že v letech kolem roku 1880 se do Čech začala vozit levná sůl z Polska po železnici. Solní úřad v České 66 byl postupně zrušen, stačil jeden člověk.

Podle polohopisného plánu města stavebního úřadu radnice vedeného Ludvigem Hackem, schváleného radnicí v roce 1895, měla být solní branka zrušena za účelem prosvětlení Radniční ulice. Vrchní stavební rada Ludwig Hack a radnice to mysleli vážně. U řeky se počítalo se širokým nábřežím (také německé gymnázium se zadním vjezdem na dvůr a vchodem pro ředitele v České 64 má ke slepému rameni hlavní vchod. Ale Hackův plán se nestačil v kvasné době naštěstí realizovat.

Solní brance se lidé kdysi vyhýbali, bývala tam večer podezřelá tma. Dnes je možné tudy procházkou dojít za pár minut přes Sokolský ostrov na Dlouhou louku. Vlastně od té doby, kdy tam jeden člověk zamordoval druhého člověka, se to proměnilo v kultivovanou lokalitu.e

Napsal(a) Jan Schinko
 


 

Kam dál?

DRBNA HISTORIČKA: Kdy jste byli naposled na Schmerlingově třídě?

čtvrtek, 13. prosince 2018, 21:00

Každý, kdo kdy projížděl Žižkovkou, míjel stejnojmenná kasárna nebo monumentální budovu bývalého Podniku výpočetní techniky. V...

DRBNA HISTORIČKA: Naše koňka byla na evropském kontinentě druhá, ale...

čtvrtek, 6. prosince 2018, 19:02

Historik Jan Schinko se v dnešním díle Drbny historičky podíval na Muzeum koněspřežní železnice. Co mu předcházelo a jak to bylo...

DRBNA HISTORIČKA: Markgraf byl nejstarší závod svého druhu ve městě

čtvrtek, 29. listopadu 2018, 20:09

V dnešním díle Drbny historičky se Jan Schinko podíval na dům číslo 4 v Krajinské ulici. Oficiálně to byl Kožešinový dům, továrna...

DRBNA HISTORIČKA: Zmizely historické trolejbusy, třeba hřbitovní nebo...

čtvrtek, 22. listopadu 2018, 20:50

Trolejbusová doprava má v Budějcích dlouhou historii, sahající až do první poloviny minulého století. Spousta starých vozidel...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Kaspersky: Falešná aplikace FaceApp šíří nevyžádanou reklamu

Na internetu se objevila falešná aplikace, která se vydává za populární nástroj pro úpravu fotografií FaceApp. Mobilní zařízení uživatelů infikuje programem pro nevyžádanou reklamu MobiDash. Uvedla to antivirová firma Kaspersky Lab. Aplikace FaceApp od ruských vývojářů Wireless Lab se stala v posledních týdnech hitem. Pomocí nástrojů umělé inteligence dokáže vyfotografovanou osobu nechat zestárnout, omládnout, nebo dokonce změnit pohlaví. V souvislosti s ní se ale objevilo i varování před narušením soukromí, protože aplikace posílá fotografie k úpravě na servery mimo zařízení uživatele.

Polský zákazník skoupil jízdenky na celý vlak

Nespokojený zákazník polských drah vynaložil tisíce zlotých a hodiny svého času, aby skoupil jízdenky na celý vlak, a to jen proto, aby je hned následující den zkusil vrátit. To vše udělal kvůli tomu, aby na sociálních sítích předvedl, jak byrokraticky se státní dráhy chovají k cestujícím. A železnice se nechala vyprovokovat, napsal polský list Gazeta Wyborcza.

KOMENTÁŘ: Spasíbo, soudruzi! Za nejlepší digitální osvětu posledních let

Chceš vidět, jak budeš vypadat za 40 let? Na. “Tyjo, celý můj tata. Neskutečný, to musí vidět ostatní!!”