Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

MĚSTO PŘED STO: Kina v Českých Budějovicích se od dob první republiky hodně změnila

 
úterý, 20. února 2018, 19:12

Budějcká Drbna přináší druhý díl seriálu, který vznikl ve spolupráci s historikem Janem Schinkem u příležitosti stoletého výročí republiky. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály? Nyní se zaměříme na provoz kin, chcete-li biografů.

Po vzniku nové Československé republiky se vedle hospodářství  začala rychle rozvíjet také kultura. Navazovala sice na předchozí trend před válkou v roce 1914, ale byla v jiném rozměru vyvolaném oprávněným nadšení ze svobody a češtiny. Hned začaly hrát biografy. Filmy byly němé, pod plátnem hrál někdo na piáno, současně se díval na obrazy a podle nich měnil melodii a rytmus. V Grandu na Mariánském náměstí hrál pod plátnem salónní kvintet. Ve Hvězdě se hrálo na piáno za plátnem.

Stranou stál chlápek a zvučným hlasem svítě si baterkou četl děj. Špatně se mu četlo, slabikoval, takže často četl to, co už se na plátně neodehrávalo. Nijak to nevadilo, filmy byly poeticky řečeno okno do světa. Najednou divák viděl Niagarské vodopády, nebo Japonce. Kolem roku 1925 byly v domě staré pošty na rohu náměstí a Biskupské vybouraná velká okna (Klub za staré Budějovice nestačil zasáhnout), ve kterých se k večeru natáhlo promítací plátno a každý večer v sezóně běžely reklamy a filmy. K tomu se na gramofon pouštěly nové melodie (už tehdy se říkalo šlágry).

Biografy prožívaly boom, vůbec první republika byla doba biografová. K provozu biografu musela být licence. Na schůzi městské rady v červenci 1921 se projednávaly žádosti šesti společností o licenci na biograf. Žádala například Národní jednota pošumavská, Družstvo válečných invalidů (české i německé), německý turnéřský spolek Jahn a Německý dům. Městská rada nedoporučila Okresní správní komisi vyhovět s tím, že je biografů ve městě už dost Okresní správní komise všechny žádost zamítla. Že bylo biografů ve městě dost, si asi myslela jen městská rada (přitom už česká), podle dobových listů jich však dost nebylo.


Kino Kotva v současnosti, foto: Jan Luxík

Později už nemohla městská rada přehlížet zájem o biografy a povolila licenci sdružení YMCA. V roce 1928 pak Sokolům v kině Kotva a katolickému spolku Orel v biografu Elekta. Zatímco biografy rostly, divadlo stagnovalo, přičemž filmy byly po celá 20. léta 20. století němé, což u grotesek nevadilo, ale u detektivech pomalejší divák nestíhal. První mluvenou filmovou detektivku uvedl biograf Elekta.

Divadlo zahájilo dne 6. září 1919 Daliborem od Bedřicha Smetany. Od roku 1922 přímo zápasilo s nedostatkem diváků a peněz na provoz. Nezájem trval několik let. Důvody byly finanční, na čemž se podílelo vedení i diváctvo. Ze vzpomínek Františka Rady v publikaci Když se psalo T. G. M. týkající se roku 1924 se píše: „Herci měli hlad, byli zadlužení a odnášeli své věci do zastaváren.“

Přitom v září 1922 řídil v divadle Prodanou nevěstu a Polskou krev sám autor slavné Polské krve Oskar Nedbal. Ku dni 1. prosince 1922 dostal veškerý personál divadla výpověď s tím, že nejsou peníze. Divadlo se pokusilo zachránit situaci v roce 1923 zájezdy po jižních Čechách, ale kupříkladu v Táboře a Písku plno nebylo. Potom se nějaké peníze sehnaly a zase se hrálo. Situace se zajištěním gáže herců se opakovala. Nakonec v červenci 1929 bylo Jihočeské národní divadlo o třech souborech (opera, opereta, činohra) z ekonomických důvodů rozpuštěno.

Nové období pro kamenné divadlo začalo v sezóně 1931/1932, kdy se ředitelem znovu založeného divadla stal divadelní podnikatel Bedřich Jeřábek z Prahy, který už jednou ve městě působil a na Prodané nevěstě na letní scéně na Střeleckém ostrově měl tři tisíce diváků. Mezitím zanikly němé filmy a biografy s mluvenými byly permanentně plné. Nastala doba kvalitních českých filmů s kvalitními herci. Řada prvorepublikových filmů se hraje ještě dnes a zdá se, že se bude hrát pořád.

Napsal(a) Jan Schinko | Foto Archiv Jan Schinko, Jan Luxík
 


 

Kam dál?

DRBNA HISTORIČKA: Jak to bylo s budějckým Vatikánem

čtvrtek, 15. února 2018, 19:09

V roce 1928 byl v Lannovce postaven Jirsíkův národní dům nákladem katolické tělocvičné jednoty Orel. V novém stylovém objektu 20....

DRBNA HISTORIČKA: V únoru 1929 v Budějcích pěkně přituhlo

čtvrtek, 8. února 2018, 13:23

Dne 11. února 1929 naměřil prof. Jaroslav Maňák na Státní meteorologické stanici ve Stecherově mlýně u Litvínovic dosud...

DRBNA HISTORIČKA: Za klášterem se bílilo prádlo a řeku sjížděli voraři

čtvrtek, 1. února 2018, 19:12

Na pohlednici pořízení před rokem 1930 zachytil fotograf zákoutí města, kde se v klidu bílí, máchá a suší prádlo, zastaví se...

DRBNA HISTORIČKA: Jak to bylo s tramvajemi dál? Radnice elektrifikaci...

čtvrtek, 25. ledna 2018, 10:26

Vzhledem k četným dotazům, jak to bylo s tramvajemi dál, se může pokračování tramvajového maratónu připomenout. Radnice v roce...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Milion chvilek považuji za parodii na Občanské fórum, říká mluvčí Jiří Ovčáček. Kandidaturu na prezidenta nevylučuje

„Praha je díky prázdninám prázdná. Přijel jsem dřív, než jsem čekal,“ začal prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček po podání ruky před rozhovorem. Na hausbót na Císařské louce v Praze totiž dorazil se slušným předstihem. Z původně plánovaných čtyřiceti minut povídání se setkání protáhlo na téměř dvojnásobek. Kromě uvolněných témat se bývalý novinář a dnes asi nejkontroverznější mluvčí v tuzemsku rozpovídal také o tom, za jakých okolností by byl ochoten kandidovat na prezidenta a proč nemůže přijít na jméno spolku Milion chvilek.

Pamětní bankovky s Karlem Gottem lidé vykoupili během čtyř hodin. Při čekání ve frontách musela zasahovat i policie

V Praze se včera prodávaly pamětní eurobankovky s portrétem zpěváka Karla Gotta. K výročí jeho 80. narozenin vydala společnost Nunofia celkem 5 tisíc bankovek s nominální hodnotou nula euro. Ve frontách na ně čekaly tisíce lidí. Vyprodány byly během zhruba čtyř hodin. Den po vyprodání se cena bankovek v aukcích pohybuje v řádech tisíců korun.

Lidé si zvykají na vratné kelímky. Podnikům ale přibyla práce

Letní večery lákají na budějcký Sokolák spoustu lidí. Například v kavárně Coffe on the go nebo v klubu K2 už ale nedostanete drink do klasického jednorázového kelímku, ale do vratného. I když je na něj záloha padesát korun, lidé si pomalu zvykají. Podle ankety na Budějcké Drbně o zavedení vratných kelímků je patrné, že lidé nápad kvitují, a mají z něho radost i samotní majitelé podniků. Jejich realizace a následná cesta k zákazníkovi, ale není jednoduchá a jsou s ní spojené i trable.