Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

DRBNA HISTORIČKA: Volský potah na náměstí

 
čtvrtek, 17. srpna 2017, 18:50

Volské potahy patřily mezi nejoblíbenější způsob místní dopravy. Nejen proto, že byly provozně nenáročné, ale vyšly i laciněji. Takový povoz navíc dokázal utáhnout celý vůz piva nebo ledu.

Na snímku z roku 1943 z archivu Jana Schmidtmayera stojí na severní straně náměstí volský potah Měšťanského pivovaru rozvážející led po městě. Byla válka, Německo okupovalo Čechy a Moravu a Němci ještě znásilnili český průmysl, aby vyráběl pro jejich válečné zájmy. Zemědělství také sloužilo Němcům. V Čechách se šetřilo, kde se dalo, auta jezdila na dřevoplyn, kafe se dělalo z čekanky a k místní dopravě se používaly provozně nenáročné volské potahy.

Snímek není kvalitou prvotřídní, ale je vzácný, takový se již nepořídí. Pan Schmidtmayer podrobně popisuje fotografii takto: „Na snímku z roku 1943 sedí na kozlíku šafář Měšťanského pivovaru pan Homolka, který rozváží po městě led na místa, kde se točilo naše pivo. To potom objednávali hospodští. Jako kluk si pamatuji, že jsme za války za povozem běhali a sbírali malé kousky ledu. S panem Homolkou jsem se později seznámil osobně.

Termíny týkající se chovu skotu připomíná Ottův slovník naučný: „Po narození dochov skotu zove se tele, samčí bulíček, samičí jalůvka. Po odstavu do prvního připuštění nazývá se samčí tele bulíkem, pak býkem, jalůvka do prvního otelení jalovicí, pak krávou prvničkou, dojnicí a konečně starou krávou. Vykleštěný býk nazývá se volkem, později volem.

Pivovarští voli z Měšťáku byli stejně chytří jako koně. Jen každý uměl něco jiného. Vědělo se, že vůl se nedá rajtovat a připravovat na Taxis. Kůň by zase neutáhl tolik co vůl a nepracoval by celý den. Jan Schmidtmayer si volské spřežení pamatuje: „Voli na fotce k těm málo učenlivým asi nepatřili. V pivovaru byly dva páry volů, kteři na sebe byli zvyklí, takže šafář je vždy zapřahoval k sobě. Velmi dobře si pamatovali cestu do pivovaru, dokonce se stalo, že dorazili do pivovaru sami bez vozky a trpělivě čekali za vrátnicí, než je někdo odpřáhne.“ 

Pivovar měl nákladní automobily, ale voli byly lacinější a utáhli i vůz plný sudů piva. Byli také lacinější než valaši. Nehledě na to, že vůl má tučnější, a tím podle znalců chutnější, maso. V 19. století se masu z vola říkalo volovina a běžně se konzumovalo. Dnes se význam slova „volovina“ posunul trochu jinam.  Na snímku stojí volský potah s ledem před domem Metelců, kde bývala ještě po roce 1990 v podloubí cukrárna. Je možné, že si také objednala led. Na kozlíku vedle šafáře Homolky seděl ještě kolega závozník, právě někam odběhl. Na jiném snímku je. O něm se podařilo Janu Schmidtmayerovi zjistit jen to, že byl odsunut v roce 1945.

List Republikán ze dne 21. ledna 1926 informoval o výsledku šetření stavu domácího zvířectva ve městě, který provedla zdejší policie na dožádání státního statistického úřadu (bez Rožnova, Čtyř Dvorů, Mladého, Suchého Vrbného apod.). Ve městě bylo 499 koní, 356 krav, 34 volů, 541 koz, 7 ovcí, 597 prasat, 314 králíků, 338 kohoutů a 6 911 slepic. Býci nebyli uvedeni, ale podle předchozích sčítání jich bylo také přes 30 ks. (Zajímavý je také údaj 238 úlů.)

Měšťanský pivovar (dnes Samson) ledoval z Malše dole pod pivovarem. Ledy se vytahovaly mechanickým zařízením skládajícím se z kolejniček a drapáků na břeh. Radnice vydávala na ledování povolení. Podle pamětníků býval led tenkrát silný snad i půl metru. Pivovar měl vlastní chladící vagóny v bílé barvě s výtvarně zdařilými firemními nápisy. Našinec je viděl až ve Vídni - budějcký vagón s pivem a s ledem z Malše. Nepodařilo se přesně zjistit, do kdy voli s ledem ve městě jezdili. Vlastně přestalo se i ledovat.

Napsal(a) Jan Schinko
 


 

Kam dál?

DRBNA HISTORIČKA: Sterneckova ulice u komise neprošla, zůstala tedy...

čtvrtek, 10. srpna 2017, 16:50

Na jídlo se chodilo do restaurace U Anglického dvora. Nakoupit do TRI-KO-TU nebo do prodejny Domácích potřeb. O ulici U Černé...

DRBNA HISTORIČKA: Dům U Smetanů

čtvrtek, 3. srpna 2017, 16:30

Dnešní díl Drbny historičky nás zavede k domu U Smetanů. Tak se tedy dříve jmenoval. Že vůbec nevíte, kde ho hledat? Nevadí, v...

DRBNA HISTORIČKA: Bouralo se a bouralo...

čtvrtek, 27. července 2017, 18:47

V dnešním díle se podíváme na jednu z nejznámějších ulic v Budějcích. Ulice Karla IV. je přímou spojkou s náměstím a denně jí...

DRBNA HISTORIČKA: U Černého vola

čtvrtek, 20. července 2017, 18:00

Už od roku 1816 stál v Budějcích hostinec U Černého vola. A pravděpodobně ještě dávno předtím. Vystřídal spoustu majitelů a jmen....

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Policie stíhá čtyři lidi a tři firmy kvůli dotačnímu podvodu za 300 milionů

Policie stíhá čtyři lidi a tři firmy kvůli podezření z poškození finančních zájmů Evropské unie a z dotačního podvodu se způsobenou škodou 300 milionů korun. Jejich jednání podle kriminalistů směřovalo k neoprávněnému vylákání peněz z rozpočtů evropských fondů a českého státního rozpočtu v rámci šesti dotačních projektů strojírenského podniku. Novinářům to sdělil mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Jaroslav Ibehej. Obviněným hrozí trest odnětí svobody od pěti do deseti let.

Koncertovat akusticky je úplně jiný level, říká frontman kapely No Name Igor Timko

Slovenská kapela No Name je opět na cestách. V rámci svého Dermacol No Name Acoustic tour 2019 zavítá v úterý 26. března i do olomouckého NH Hotelu. Právě zde si se mnou samotný frontman kapely Igor Timko povídal třeba o tom, proč se No Name přezdívá kapela na kolesách, v čem je jiný akustický koncert, nebo kvůli čemu se rádi vrací do Olomouce.

Jan Ciglbauer: Čeští vojáci ve světové válce zažili mnoho hrůz a utrpení, ale vykonali také spoustu hrdinství

Český voják ve službách rakousko-uherské armády… Řada lidí si okamžitě představí slavného Švejka, což je ale dle slov spisovatele a badatele Jana Ciglbauera vůči našim předkům křivda. Kdo skutečně byli takzvaní jednadevadesátníci? Odpověď přináší nová Ciglbauerova kniha.