Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

DRBNA HISTORIČKA: U Černého vola

 
čtvrtek, 20. července 2017, 18:00

Už od roku 1816 stál v Budějcích hostinec U Černého vola. A pravděpodobně ještě dávno předtím. Vystřídal spoustu majitelů a jmen. Dnešní díl Drbny historičky se podrobně podívá právě na tuto budovu v Kněžské ulici.

V Kněžské ulici si před rokem 1816, v domě dnešního čísla 18, zařídil řezník Bartoloměj Stráský hospodu. V domě bývala hospoda už v 16. století, soudě podle toho, že v roce 1550 koupil dům Michal Römer od Mikuláše Steinheysla včetně várky za 500 zl.Bartoloměj Stráský ale na starou hospodu nenavazoval. Zařídil si ji zřejmě zcela nově a toho roku 1816 podal žádost na radnici, aby pro podnik získal souhlas k používání názvu U Černého vola. K tomu patřilo i řeznictví.

Radnice souhlasila, ale měla podmínku, že musí zaplatit 10 zl. ve prospěch chudých. Postupně hospoda povýšila na zájezdní hostinec, do stájí se zajíždělo ze zadu z Hradební ulice. Ještě v adresáři z roku 1950 je uváděno „U Černého vola, ubytovací hostinec“. Jak přišel hostinský Stráský na název U Černého vola, se sotva zjistí.  Vysvětlením by mohl být sv. Lukáš, který je patronem hostinců (ale také lékařů, umělců, knihařů apod.) a měl ve znaku okřídleného býka.

Mezi býkem a volem je však dost velký rozdíl, zejména v temperamentu. V Praze vedle Lorety je také hostinec U Černého vola, což byl původně renesanční dům tohoto domovního znamení, které nemuselo souviset se sv. Lukášem. Bartoloměj Stráský mohl o pražské hospodě a sv. Lukášovi vědět. V čase kolem roku 1816 byl vůl normální silné tažné domácí zvíře. Použití vola k nespisovnému osobnímu oslovení je pozdější. Při zavádění koňky se kupříkldu volové zkoušeli, ale komise konstatovala, že vůl je velmi silný, utáhne více než kůň, ale je málo učenlivý.

V 19. století se U Černého vola vystřídalo několik hostinských, až dne 2. února 1895 převzal hostinec z pozůstalosti po Jakubu Řepovi do své správy Vojtěch Holanský. To byl zemský a říšský poslanec, majitel mimo jiné statku ve Staroměstské ulici a hostince Alžír. Odstranil nápis U Černého vola a instaloval velký nápis U HOLANSKÝCH, ale bylo to marné, pořád to bylo U Černého vola. Věnoval se politice, pobýval ve Vídni a roku 1903 předal hostinec Martinu Caplovi. Když Vojtěch Holanský skončil s politikou, stal se restauratérem na nádraží v Jihlavě.

Hostinec U Černého vola vedla potom léta Anna Caplová. Po roce 1924 koupil dům Josef Nekola a dodnes jeho potomci jsou s domem spojeni. Na reklamě Josefa Nekoly je černý vůl vyobrazen. Je však trochu vitálnější než vůl, něco jako býk. Nápad to byl dobrý. Černý vůl se vrátil v roce 1968. Projektový ústav Stavoprojekt předložil dne 3. července 1969 na úvar hlavního architekta radnice studii na vybudování hotelového komplexu s názvem „Hotel U Černého vola“.

Areál by zahrnoval původní objekt v Kněžské ulici a sahal by zadní částí do ulice Hradební. Měl to být prvotřídní hotel, jaký v té době město nemělo. Už se na tom začalo z Hradební pracovat. Vyboural se tam prostor (dodnes tam zeje prázdnotou), ale začal platit pendrekový zákon, který podepsal Alexandr Dubček, radnice začala kádrovat podle Bilakova nepříčetného Poučení z krizového vývoje sama sebe a dobré projekty zanikly. Je možné až jisté, že název Hotel U Černého vola se politikům nelíbil, proto zařídili hotel Gomel na Pražské (měl se jmenovat Máj a Mír).

Josef Nekola spolupracoval s radnicí v zájmu chudých za hospodářské krize v roce 1930. Od února 1930 se u Nekolů či U Černého vola podávala hovězí polévka s chlebem každý den kromě neděle na poukázky, které se vydávaly na městském úřadu v kanceláře číslo sedm zdarma. Radnice tak řešila nouzi nezaměstnaných obyvatelů. Nekolům hradila jen režijní náklady. Hostinec U černého vola je stále v paměti podobně jako jiné dobré hostince U Kapra, U Srdíčka, Rychta, U České chalupy a další.

Napsal(a) Jan Schinko
 


 

Kam dál?

DRBNA HISTORIČKA: O pivu v Budějcích

čtvrtek, 13. července 2017, 16:00

Dnešní historické okénko bude jistě zajímat zejména pány. Podíváme se totiž na Velký pivovar, Bierdepot, spory o pivo a nový...

DRBNA HISTORIČKA: Znova Lidická, tentokrát o Kotvě

čtvrtek, 6. července 2017, 15:13

Historie Kotvy, tělovýchovný spolek Sokol, loutkové divadlo a ztracené půlmetrové řezané loutky. To vše najdete v dnešní Drbně...

DRBNA HISTORIČKA: U Předního mlýna

čtvrtek, 29. června 2017, 13:00

Kolem slepého ramene Malše chodí denně stovky lidí. Věděli jste ale, že tu dřív kralovali mlynáři a voraři? A že tam plovárna...

DRBNA HISTORIČKA: Řeznictví, cukrárna, obuvník. Co najdeme na Lidické...

čtvrtek, 22. června 2017, 22:30

Dnešní historické okénko nás zanese na Lidickou třídu v Českých Budějovicích. Ta se od roku 1978, jak ji vidíme na snímku, příliš...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Milion chvilek považuji za parodii na Občanské fórum, říká mluvčí Jiří Ovčáček. Kandidaturu na prezidenta nevylučuje

„Praha je díky prázdninám prázdná. Přijel jsem dřív, než jsem čekal,“ začal prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček po podání ruky před rozhovorem. Na hausbót na Císařské louce v Praze totiž dorazil se slušným předstihem. Z původně plánovaných čtyřiceti minut povídání se setkání protáhlo na téměř dvojnásobek. Kromě uvolněných témat se bývalý novinář a dnes asi nejkontroverznější mluvčí v tuzemsku rozpovídal také o tom, za jakých okolností by byl ochoten kandidovat na prezidenta a proč nemůže přijít na jméno spolku Milion chvilek.

Pamětní bankovky s Karlem Gottem lidé vykoupili během čtyř hodin. Při čekání ve frontách musela zasahovat i policie

V Praze se včera prodávaly pamětní eurobankovky s portrétem zpěváka Karla Gotta. K výročí jeho 80. narozenin vydala společnost Nunofia celkem 5 tisíc bankovek s nominální hodnotou nula euro. Ve frontách na ně čekaly tisíce lidí. Vyprodány byly během zhruba čtyř hodin. Den po vyprodání se cena bankovek v aukcích pohybuje v řádech tisíců korun.

Lidé si zvykají na vratné kelímky. Podnikům ale přibyla práce

Letní večery lákají na budějcký Sokolák spoustu lidí. Například v kavárně Coffe on the go nebo v klubu K2 už ale nedostanete drink do klasického jednorázového kelímku, ale do vratného. I když je na něj záloha padesát korun, lidé si pomalu zvykají. Podle ankety na Budějcké Drbně o zavedení vratných kelímků je patrné, že lidé nápad kvitují, a mají z něho radost i samotní majitelé podniků. Jejich realizace a následná cesta k zákazníkovi, ale není jednoduchá a jsou s ní spojené i trable.