DRBNA HISTORIČKA: Znova Lidická, tentokrát o Kotvě

Do roku 1978 stál na Lidické třídě kompletní areál tělovýchovné jednoty Sokol II.  Skládal se z biografu Kotva, restaurace Kotva, tělocvičny ve dvorním traktu, letního cvičiště, a vzadu na parcele zasahující do Tylovy ulice, z loutkového divadla. Sokol II z příjmů biografu, restaurace a divadélka hradil své výdaje. Z původního Sokola se oddělila jednota Sokol Tyrš, která po roce 1900 přijala název Sokol II. Zabírala území přibližně Lineckého předměstí. Sokol II měl k Sokolu I určité výhrady, pro které nechtěl být v jedné jednotě. Stručně lze říci, že Linecké předměstí bylo z několika hledisek ve statistickém  žebříčku za Pražským a Vídeňským předměstím.

Na snímku z roku 1978 restaurace Kotva ještě stojí, ale dům je prázdný a vzadu již stojí poliklinika Jih. Dnes v místě restaurace a vedlejšího domu stojí pekařství a ještě několik přízemních výtvarně nehodnotných komerčních objektů. Politické orgány před stavbou polikliniky Jih tvrdily, že restaurace Kotva musí pryč, protože překáží výstavbě. Když ale byla poliklinika postavena a Kotva dál klidně stála, upravily slovník tak, že Kotva musí pryč.

Sokol II koupil starší hostinec U Zlaté kotvy v roce 1909 od hostinského Jana Jandy za 38 tisíc. V období první republiky zařídili Sokolové nad přízemím velký nápis NÁRODNÍ DŮM Českobudějovického Sokola II. Nápis tam byl asi do roku 1952. Hovorově to byla pořád Kotva, jen přívlastek „zlatá“ ustoupil. Do Kotvy nechodili jen Sokolové po cvičení, znám je kroužek stálých hostů s názvem Veselí mládenci. Tmelem kroužku jistě bylo pivo, čepoval se Budvar a Prazdroj, ale Veselí mládenci pořádali také zábavné večírky, na nichž podle pamětníků účinkoval i lidový komik Vilda Brožek. Z výtěžku přispívali na dobročinné účely.

Restaurace měla divadelní sál pro 200 diváků. Jeviště mělo dobrou technickou úroveň s bohatým osvětlovacím parkem, za jevištěm byla šatna pro herce a cvičence tělocvičné akademie. V 1. patře byly klubovny, kde se ukládaly písemnosti a prapory jednoty. Dům byl vytápěn ústředním topením z kotelny kina Kotva. V loutkovém divadle u Tylovy ulice měli půlmetrové řezané loutky. Jak poznamenává pamětník, dodnes se pořádně nezjistilo, kam bohatá sada cenných loutek, kulis oblečení a knihovna her zmizely.

Nedá se to spolehlivě vystopovat, kam zmizely, ale v roce 1949 sem vnikla Loutková scéna města České Budějovice s tím, že v návaznosti na celostátní nařízení nesmí zůstat loutková divadla v soukromých rukou. Roku 1950 byla zřízena Krajská loutková scéna. V té době byly ještě loutky u Sokola II. Pravděpodobné je, že podobně jakou loutky z divadélka Františka Jindrleho z Komenského ulice, se dostaly i ty z Tylovky do ochotnického divadla J. K. Tyla v RČB. Zrušením Sokola v roce 1952 připadla restaurace přes různé názvy nových komunálních podniků místnímu podniku Restaurace a jídelny.

O zbourání restaurace Kotvy rozhodl útvar hlavního architekta MěNV dne 15. března 1968. Demolice zvané často nenápadně „asanace“, byly tehdy na radnici oblíbené (ještě dnes zejí některé prostory jako Mariánské náměstí a Hradební).  Asanaci Kotvy přibrzdilo nadějné jaro a léto 1968. Z hlediska architektury byl objekt restaurace průměrným činžovním domem z 2. poloviny 19. století. Historii domu umocnili až Sokolové. Platí, že když dům je, je historie. Když dům není, jsou o ní jen zprávy. Vedle restaurace je přízemní obyčejný domek Dvořáků a Hrdinů, jakých bylo na Lidické více i v souvislých řadách. Na rozdíl třeba od Pražské.