Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

DRBNA HISTORIČKA: Budějce měly na začátku dvacátého století celkem sedmnáct kašen

 
čtvrtek, 11. května 2017, 16:41

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. Jan Schinko se v dalším pokračování této oblíbené pravidelné rubriky zaměřil na českobudějovické kašny. Na to, že Budějce obklopuje tolik vody a vůbec jsou metropolí kraje jihočeských rybníků, mají už jen jednu pořádnou kašnu.

Na snímku z roku 1955 se dokončuje vnitřek kašny na začátku Lannovky. Vpravo je vidět stanici trolejbusů ve směru k nádraží před biografem Jas (tehdy stále převládal název bio Elekta). V pozadí vpravo je patrná proluka, kde je dnes parkoviště Prioru. Stávala tam do roku 1945 německé reálka s kaplí a věží. Sice trakt v Jeronýmově ulici byl značně poškozen bombardování, ale v přední části v Lannovce bylo do podzimu 1945 ubytováno vojsko. O zboření reálky rozhodla komise.

Stanice U Jasu byla později přeložena k JČE. Vlevo ve směru od nádraží stojí na stanici trolejbusů U Pomahačů dnes již zapomenutý (alespoň místní dopravní podnik je dal tenkrát klidně všechny do šrotu, je ovšem fakt, že koupil trolejbusy větší) elegantní trolejbus francouzského střihu Vetra s dobrým motorem ČKD. Stanice neměla název U Pomahačů, poněvadž to býval módní salón Františky (Fanuše) Pomahačové s pařížskými a vídeňskými novinkami, nýbrž U Jasu.

V roce 1955 se postavila kašna také na konci Lannovky u nádraží. Léta 50. nebyla z výtvarného hlediska pro obraz města přínosná, ale architekti prvorepublikových škol prosadili do ulic trochu kumštu navazující na tradici řek, vody a kašen. Politici zrovna v tomto v projektech neškrtali. Budějce měly na začátku 20. století celkem 17 kašen, nepočítaje v to kašny či bazény od roku 1882 na sadech a kašnu na Palačáku. Ještě v roce 1912 stála kašna na Ovocném trhu před děkanstvím u Černé věže. Klub Za staré Budějovice se o likvidaci této kašny dověděl pozdě a nestačil zasáhnout. Roku 1915 byla zase zbořena kašna na Pražské poblíž pivnice (Metropol), v tom čase i kašna na Lobkowickém náměstí (dnes tam stojí mariánské sousoší).

Klub za staré Budějovice neměl před 1. světovou válkou patřičnou sílu. Když se na radnici o něčem podobném hlasovalo, zastupitelé konzervátora Braniše přehlasovali. Po roce 1918 za Adolfa Trägera byl Klub silnější a leccos nedovolil. Některé kamenné kašny byly v půdorysu obdélníkové s profilovaným parapetem barokního typu, protože souviseli přímo s výstavbou Samsonovy kašny. Stály v Kněžské u Malého pivovaru, u kláštera, u biskupství apod. Původně vedla do kašen pitná voda.

Po roce 1890 se začaly stavět ve městě pumpičky na pitnou nebo užitkovou vodu. Voda z Vltavy už nebyla jako pitná kvalitní, tak se našel zdroj u Nedabyle a do pumpiček se přiváděla voda „nedabylka“, která se filtrovala skrz 1,5 metru  silnou vrstvu písku (traduje se, že písku z Dunaje). Ve městě se postavilo 45 veřejných pumpiček na pitnou vodu a  14 na vodu užitkovou. Pumpičky (stojánky, vasrlajtunky) se mimo to stavěly také v Novém Vrátě. ve Starém Vrátě, ve Čtyráku a podobně. Měly novorenesanční tvary, později secesní. V zimě pořád tekly malým praménkem. Kolik kdo natočil, přesněji natlačil na mosazné tlačítko, tolik měl pitné vody.

Kašny z roku 1955 v Lannovce byly poslední pravé kašny s vertikálou, pozdější bazény u paneláků sice představovaly cenný vodní prvek, ale často připomínaly nádrž. Poeticky řečeno voda a kašny jsou pokladem města. Také básník Jan Neruda z pražské Malé Strany, znalý vod Vltavy a Čertovky, napsal, že řeky objímají Budějovice České jako prsten skvostný. O kašnách nic nenapsal, ale jistě s nimi počítal do toho prstenu. Patří k němu i Mlýnská stoka, která byla ale v roce 1890 za Jana Nerudy trochu jiná, široká, vodnatá a čistá (kropilo se z ní prádlo při bílení). Také se nejmenovala stoka, byl to Mlýnský potok. Na to, že Budějce obklopuje tolik vody a vůbec jsou metropolí kraje jihočeských rybníků, máme už jen jednu pořádnou kašnu a nechyběly ani plány Mlýnskou stoku zasypat. Šlo by to, ale bylo by po prstenu.

Napsal(a) Jan Schinko
 


 

Kam dál?

DRBNA HISTORIČKA: Do Experimentu chodil herec Jan Přeučil, když byl v...

čtvrtek, 4. května 2017, 16:51

Tradiční čtvrteční seriál Drbna historička nechybí ani tentokrát. A historik Jan Schinko se zaměřil na první budějcký panelák...

DRBNA HISTORIČKA: V Broukárně v Divadelní ulici zapíjel Roden starší...

čtvrtek, 27. dubna 2017, 16:31

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. A jinak tomu není ani dnes, o posledním aprílovém čtvrtku. Historik...

DRBNA HISTORIČKA: Krajinská před rokem 1925

čtvrtek, 20. dubna 2017, 15:21

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. Jan Schinko se v dalším pokračování této oblíbené pravidelné rubriky...

DRBNA HISTORIČKA: Pachatel likvidace budějcké synagogy Friedrich...

čtvrtek, 13. dubna 2017, 15:59

Na Zelený čtvrtek sice zvony odlétají do Říma, ale k vám letí pravidelná rubrika Drbna historička. Ta už patří neodmyslitelně ke...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Koupí bílé pastelky dnes mohou lidé přispět na pomoc nevidomým

Koupí bílé pastelky dnes mohou lidé v Česku přispět na pomoc nevidomým a slabozrakým. Celonárodní veřejná sbírka se koná po dvacáté a dobrovolníci v bílých tričkách při ní budou v ulicích měst nabízet za 30 korun bílou pastelku, která symbolizuje bílou hůl a život zrakově postižených. V 15:00 akce vyvrcholí koncertem na Václavském náměstí v Praze.

STATISTIKA: Řidiči ve špatném zdravotním stavu způsobí tisíc nehod ročně

Přes tisíc dopravních nehod ročně je zapříčiněno špatným zdravotním stavem řidičů. Motoristé podle zdravotníků často svůj fyzický i psychický stav podceňují, pětina z nich například řídí i přes únavu. Na dnešní tiskové konferenci na to upozornila Asociace Záchranný kruh. Ta ve spolupráci s bezpečnostními složkami a Besipem spustí osvětovou kampaň.

Drtivá většina zrakově postižených osob jsou senioři, dotykové telefony nenaplňují jejich potřeby

Jan Šimík je jedním ze společníků mladé české firmy BlindShell, která se zabývá vývojem mobilních telefonů pro zrakově postižené. Jak vidí problematiku kompenzačních pomůcek pro slabozraké? A v čem je právě BlindShell jiný?