Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Horký podzim 1938 v jihočeském pohraničí – 6. část

 
pondělí, 24. října 2016, 14:12

Dne 19. září 1938 zástupci Velké Británie a Franci poprvé vyzvali čs. vládu, aby odstoupila Německu pohraniční oblasti s více než 50 % německy mluvícího obyvatelstva. To sice vláda druhý den odmítla, ale po ultimativním zásahu západních velmocí nakonec 21. září 1938 souhlasila.

Takový postup vlastní vlády ale vyvolal velké demonstrace českých obyvatel ve všech větších městech ČSR včetně Českých Budějovic. Demonstrace byly tak rozsáhlé, že vedly již 22. září k demisi vlády a jmenování úřednické vlády ve večerních hodinách v čele s generálem Janem Syrovým, který lidem dal novou naději. V pátek 23. září 1938 Hitler ještě více stupňoval své požadavky a žádal odstoupení českého pohraničí také Maďarsku a Polsku. To bylo v tu chvíli příliš i pro Británii a Francii, proto jejich zástupci vyzvali čs. vládu, aby raději mobilizovala armádu. Prezidentem republiky byla mobilizace vyhlášena rozhlasem v 22:30. Povoláni byli muži první zálohy do 40 let a specialisté druhé zálohy. Mobilizace se stala jasným důkazem odhodlanosti českých občanů bránit demokratickou ČSR se zbraní v ruce. I když byla jako první mobilizační den určena až neděle 25. září, první záložníci se v kasárnách hlásili již několik hodin po první rozhlasové výzvě. Většina vojenských útvarů tak dosáhla svých mobilizačních počtů o den nebo dokonce dva dříve, než měla předepsáno a mohla se dřív přesunout do válečných pozic. Už před mobilizací armáda navyšovala své stavy povoláváním záložníků na zvláštní cvičení a ráno 23. září 1938 tak měla již 500 tisíc vojáků. Po mobilizaci měla čs. branná moc asi 1 200 000 mužů.

Také do budějckých kasáren se už v noci na 24. září hrnuli první záložníci, především do Žižkových kasáren, kde sídlil pěší pluk 1. Jeho I. prapor zaujal obranné postavení na linii opevnění v úseku od Knížecího stolce na západě po řeku Vltavu u Přísečné na východě. Na pravém břehu navazoval II. prapor, který byl připraven hájit první linii až po Mladošovice u Borovan. Dál navazoval jindřichohradecký pěší pluk 29. III. prapor budějckého pluku tvořil zálohu. Prapory obsadily velmi dlouhou linii a na pouhou rotu připadalo i desetikilometrová linie. I když po mobilizaci byly jednotlivé roty přečísleny i na 500 mužů, na tak dlouhý úsek to bylo stále málo. První linie byla posílena bateriemi dělostřelectva a protitankovými kanony. Nejvýznamnějším útvarem v jižních Čechách se stala 4. rychlá divize, která se za mobilizace přesunula do prostoru Soběslav – Veselí nad Lužnicí. Jednalo se o elitní jednotku armády, která měla ve výzbroji stovku skvělých tanků LT-35. Tato síla měla udeřit do místa, kde by se německé armádě podařil průlom linií opevnění.


Rukující český voják se loučí se svými dětmi (vlevo); František Binder za lehkým kulometem na vojenském cvičení (vpravo)

Proti jižním Čechám měla útočit německá 12. armáda. Německé útočné plány se měnily ještě během září 1938 na základě poznatků o čs. opevnění. Většina německých špionů se rekrutovala z řad místních henleinovců, kteří ale byli často nevojáci a měli někdy velké oči. Jejich zprávy o čs. opevnění tak byly často přehnané. Původní plán útočit od jihu přímo proti městu České Budějovice byl zavržen. Konečný plán představoval klešťový útok 7. pěší divize a 1. horské divize přes Šumavu ve směru na Netolice a 45. a 9. pěší divize přes Novohradsko na Borovany a dále Lišov a Třeboň. Zde měly útočit i německé tankové jednotky. Čelisti kleští se měly spojit někde severně od Českých Budějovic a pokusit se prorazit druhou čs. obrannou linii a dostat se tak do zad českých jednotek na Vltavě. Pokusit se o to chtěli němečtí generálové přes Třeboňsko, tam ale naše armáda hodlala plně využít místních rybníků k zaplavení rozsáhlého území.

Ani během probíhající mobilizace nenastal v pohraničí klid. Proti Kaplickým Chalupám zaútočil Sudetoněmecký Freikorps poprvé v noci na 21. září 1938. Útok byl podporován palbou těžkých kulometů z německého území. Na místní celnici v té době byla jen hlídka tří sosáků, zbytek družstva SOS se raději stáhl dál od hranice. Hrdinou dne se zde stal dozorce finanční stráže František Binder, který zalehl před celnicí za ochrannou zeď pancéřové závory a palbou ze svého lehkého kulometu odrazil několik vln útoku Freikorpsu, který se nakonec dal na ústup. 24. září 1938 byl přímo v obci Binder přepaden, když šel do místní trafiky kolegům nakoupit cigarety. Ubránil se pomocí ručních granátů, které pro jistotu nosil po kapsách. 25. září 1938 útočilo proti Kaplických Chalupám již 200 teroristů a družstvo SOS muselo ustoupit. Obešlo se to naštěstí beze ztrát.

Stejné nadšení do obrany ČSR jako u českých branců, nepanovalo u německých občanů, kterých se mobilizace samozřejmě také týkala. Většina Němců vůbec do armády nenastoupila a naopak uprchla za hranice. Přitom se nejednalo jen o henleinovce, ale i demokraticky smýšlející Němci se často báli pomsty svých henleinovských sousedů, a tak raději mobilizačního rozkazu také neuposlechli. V horší situaci byli Němci, kteří žili až za linií opevnění a k hranici se tak nemohli dostat. Ti se nyní často ukrývali po lesích. Někteří byli dokonce ozbrojeni a v případě vypuknutí války měli působit v českém týlu jako záškodníci. Jedna taková ozbrojená tlupa se ukrývala v lese u Kardašovy Řečice na Jindřichohradecku. Místní Němci (většinou pocházeli z Lodhéřova) byli zpracováni nacistickou propagandou, která tvrdila, že němečtí muži, kteří nastoupí do české armády, budou českými vojáky postříleni. Lodhéřovské záškodníky objevili 27. září 1938 místní četníci a k jejich potlačení byly vyslány dvě eskadrony dragounů od 4. rychlé divize. Na Mádlově kopci záškodníci dragouny napadli střelbou. Výsledkem srážky bylo šest mrtvých Němců (další zemřel v nemocnici). Zajat byl velitel záškodníků řídící učitel Friedrich Tippl. Při eskortě do Českých Budějovic se pokusil u Chotýčan o útěk a byl polními četníky zastřelen.


Generál Jan Syrový se v roce 1938 dostal i na stránky amerických novin

Napsal(a) Jan Ciglbauer
 


 

Kam dál?

Ve sklepě kasáren byl vězněn básník Fráňa Šrámek. Vzpomínal, jak...

pátek, 21. října 2016, 17:00

Netradičně v pátek je na pořadu dne další díl seriálu Drbna historička. Jan Schinko se zaměřil na původní Ferdinandové kasárny,...

Horký podzim 1938 v jihočeském pohraničí – 5. část

pondělí, 17. října 2016, 19:19

Velení čs. armády bylo jasné, že v případě pohraničních nepokojů často na uklidnění situace nebude stačit ani Stráž obrany státu....

Kašna už jednou zakryta byla. Ve 20. století se Samson ztratil za...

čtvrtek, 13. října 2016, 19:52

I tento čtvrtek nemůže chybět Drbna historička. Jan Schinko s v pravidelném seriálu věnuje náměstí, respektive Samsonově kašně,...

Horký podzim 1938 v jihočeském pohraničí – 4. část

pondělí, 10. října 2016, 14:24

Ve večerních hodinách 12. září 1938 má Adolf Hitler závěrečný projev na sjezdu NSDAP v Norimberku. Projev je přenášen rozhlasem a...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Koupí bílé pastelky dnes mohou lidé přispět na pomoc nevidomým

Koupí bílé pastelky dnes mohou lidé v Česku přispět na pomoc nevidomým a slabozrakým. Celonárodní veřejná sbírka se koná po dvacáté a dobrovolníci v bílých tričkách při ní budou v ulicích měst nabízet za 30 korun bílou pastelku, která symbolizuje bílou hůl a život zrakově postižených. V 15:00 akce vyvrcholí koncertem na Václavském náměstí v Praze.

STATISTIKA: Řidiči ve špatném zdravotním stavu způsobí tisíc nehod ročně

Přes tisíc dopravních nehod ročně je zapříčiněno špatným zdravotním stavem řidičů. Motoristé podle zdravotníků často svůj fyzický i psychický stav podceňují, pětina z nich například řídí i přes únavu. Na dnešní tiskové konferenci na to upozornila Asociace Záchranný kruh. Ta ve spolupráci s bezpečnostními složkami a Besipem spustí osvětovou kampaň.

Drtivá většina zrakově postižených osob jsou senioři, dotykové telefony nenaplňují jejich potřeby

Jan Šimík je jedním ze společníků mladé české firmy BlindShell, která se zabývá vývojem mobilních telefonů pro zrakově postižené. Jak vidí problematiku kompenzačních pomůcek pro slabozraké? A v čem je právě BlindShell jiný?