Dnešní Samson byl založen v roce 1795 po sporech s radnicí o dva pivovary ve městě

Na pohlednici z přelomu 19. a 20. století je pečlivě nakreslen Měšťanský pivovar na Linecké silnici. Vlevo vede dnešní Lidická do města, vpravo do Rožnova. Vpravo statná postava krále holduje pivu. Pohlednice je zasazena do chmelové vegetace. To nebylo nic zvláštního, Budějce měly asi do let kolem 1870 dvě chmelnice (jedna poblíž Hardtmuthky, druhá na místě tabáčky). Potom se dovážel jasně lepší žatecký chmel. Naopak do Žatce se dovážely naše prvotřídní chmelové tyčky.

Měšťanský pivovar (v novější době pod názvem Samson) se začal stavět na Linecké v roce 1848, ale za rok založení se považuje rok 1795, kdy právováreční měšťané získali po sporech s radnicí do správy dva pivovary ve městě, a to Malý pivovar v dnešní ulici Karla IV. a Velký neboli Bílý pivovar v Divadelní. Oba pivovary byly obklopeny obytnými domy, nemohly se rozšiřovat a i přes modernizaci nestačili zásobovat rychle rostoucí město.

Ještě kolem roku 1905, kdy již byl v provozu Český akciový pivovar (Budvar), se dováželo pivo z Protivína, Třeboně, Plzně, Starého Plzence a z Plavnice. Plavnické pivo se čepovalo Na Staré poště na Pražské za Karla Šlapáka a U Tetřeva v dnešní ulici Boženy Němcové za Jakuba Šmída. Plavnický pivovar nacházející se pod Kamenným Újezdem vařil dobré pivo už za Jakuba Krčína.

Roku 1847 právovárečníci definitivně rozhodli postavit zcela nový pivovar na Linecké, k čemuž koupili od paní Knappové pozemky. V roce 1848 byly v těch místech postaveny sklep a lednice, roku 1852 varna, spilka a kvasírna. V roce 1863 přibyla obytná budova nad sklepem pro úředníky a menší výčepní místnost, kde se v létě přímo od ledu mohlo čepovat pivo. Stavělo se dál, v roce 1866 ležácké sklepy a roku 1871 tehdy a léta moderní stáčírna.

Vzpomínka na pivovar Samson Petra Fencla, bývalého ředitele podniku Jihočeské pivovary: „Ahoj, Honzo, můj první delší kontakt s pivovarem Samson byl v roce 1960, kdy jsem tam o prázdninách asi měsíc dělal brigádu. Nejdříve v umývárně sudů, kde jsem koulel tehdy ještě dřevěné sudy. Později, když sládek Vojík zjistil, že půjdu na ČVUT studovat na inženýra, mě dali do strojní údržby. Poznal jsem tam spoustu bezvadných lidí obdivuhodných zvyků a počeštěných původních německých výrazů. Co se týče vlečky, pamatuji si, že tam jezdila mašinka s několika vagóny z nádraží Přijela na spodní dvůr pivovaru, kde se nakládaly například prázdné sudy. Pokud přišel ječmen nebo se expedoval slad, musela mašinka ze spodního dvora na horní dvůr. Příjezd mašinky na horní dvůr jsem několikrát zažil; obvykle z ní hned po zastavení vyskočil mašinkfíra s velkou konví jako na olej a šel do sklepa pro pivo.“

V tom čase let 1959 a 1960 trávili prázdniny na studentské brigádě v Samsonu také další budoucí inženýři Bohumír Veselka a Jan Schinko. Nejprve v umývárně, pak stáčírně a ještě toho roku na finančně lepším u požahu sudů. Smola v dřevěných sudech se odstraňovala sršícím plamenem z píšťaly, do které proudil generátorový plyn. Pak se sudy znovu smolily. Nikdo tam nechtěl dělat, bylo u toho vedro a dřina, ale vydělalo se. Příští rok se povýšilo na závozníky, to už každý sám, při rozvozu po hospodách a hotelích v kraji se trochu přilepšilo. Plné sudy se koulely po lýžinách. Prázdné sudy se zpátky na korbu dávaly ručně. Štěňata klidně, půlky se posadily na břicho, nadhodily a byly nahoře. Hekťáky dávali nahoru společně řidič a závozník, byly těžké až 70 kilogramů.