Hostinec U Černého koníčka existoval již před rokem 1854. Měl k dispozici stáje pro 40 koní

Na snímku z období 1. republiky stojí v Žižkově třídě na zastávce tramvaj jedoucí k nádraží. Zastávka měla název U Černého koníčka podle tradiční restaurace vedle. Dnes nesprávně U Koníčků, jako kdyby tam bývalo několik koní. Nebo U koně, přičemž při jednom výzkumu veřejného mínění ve městě na dotaz - podle čeho je to U Koníčka, odpovědělo několik dotázaných, že podle sochy koně, kterého opodál sedlá Jan Žižka z Trocnova. Ale socha byla osazena v parčíku až v roce 1959.

Zdá se podle snímku, že z tramvaje někdo vystupuje a jiný již vystoupil a možná za jízdy. Podle pamětníků šlo za jízdy před stanicí vystoupit. Řidič řídil a průvodčí byl ve voze. Muselo se však vystoupit ve směru jízdy a trochu s tramvají popoběhnout. V případě vystoupení za jízdy nezkušeně proti směru jízdy to prý s člověkem seklo na zem. Také opačně se muselo naskakovat ve směru jízdy. Překvapivě nebyly zaznamenány při tomto „sportu“ žádné významné úrazy.

Tramvaj bude pokračovat dále přes někdejší Radeckého náměstí a Sokolskou ulicí k nádraží. Kolej vlevo vede do Novohradské a do vozovny. Uvažovalo se o linkách do Mladého a Rožnova. Obyvatelé samostatného Rožnova a obcí v okolí podali o zřízení tramvaje k nim společnou žádost, ale překážkou byly železniční koleje.     

Vedle tramvaje je vidět malý krámek v suterénu. Byl jako mlékárna v provozu ještě kolem roku 1960. Skoro jako do hospůdky vedly do mlékárny tři schůdky. Našinec to věděl a problémy se schůdky neměl. Knížecí schwarzenberský palác byl postaven v roce 1912 a s ním současně mlékárna. Do velkého pozdně secesního objektu se přestěhovalo vedení panství a účtárna z Třeboně. Do mlékárny Schwarzenberkové dodávali svoje výrobky a do restaurace U Černého koníčka ve vedlejším podobném domě z roku 1914 (s kubistickými prvky) třeboňské nebo protivínské pivo.

Zájezdní a ubytovací hostinec U Černého koníčka zde existoval již před rokem 1854. Tehdy měl k dispozici stáje pro 40 koní. Měl výhodnou polohu na cestě z Trhových Svinů a Nových Hradů. Po roce 1868 zase kolem vedla trasa pro pěší ze starého nádraží (Lannovkou se tehdy na nádraží skoro nechodilo nebo s kočáry nejezdilo). V roce 1869 koupili hostinec Schwarzenbergové a „napojili“ na třeboňský pivovar. U Černého koníčka se hrálo divadlo, začínal tady Royal Biograf.

Hostinský Václav Drazdík uváděl v zimním období: „V dobře vytopeném a proti průvanu úplně chráněném saloně knížecí Švarcenberské restaurace se pořádají uzavřené taneční večírky. K většímu pohodlí obecenstva bude jezdit od 7. hodiny večer omnibus od Stříbrného zvonu až k salonu každou sobotu a neděli.“  Neuváděl však, kdy bude omnibus jezdit zpátky. To mohlo být důležitější, poněvadž ke „Koníčkovi“ mohl každý dojít po svých. Zpět po půlnoci každý asi ne.

V roce 1913 historický hostinec zanikl, ale hned následujícího roku byl zase zařízen v nové budově. V okolí byla konkurence, naproti byl hostinec U Hamrů, tabáčky U Kulatý báby a blíže k Senovážnému náměstí hospoda Na šlajferně. Zedníci, kteří stavěly budovu Pozemních staveb kolem roku 1960 připomínali, že raději chodili Na šlajfernu. Asi rozhodovala cenová skupina.  

Schwarzenbeský palác stavěl v roce 1912 budějcký stavitel Josef Pfeffermann pro knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenberku podle návrhu Bohumila Dědka a Bohumila Vondráčka z Hluboké. Knížecí účtárna byla v provozu ještě pár let po znárodnění. Poslední útvar penzijního pojištění knížecích zaměstnanců skončil měnovou reformou v roce 1953.