Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Kdo neměl patřičné vystupování, byl Šmídovňák. Termín se používal v celém městě

 
čtvrtek, 7. července 2016, 18:09

Po týdnu nesmí znovu chybět Drbna historička. V ní se Jan Schinko tentokrát zaměřil na Šmídovnu, která byla dlouhou dobu bydlištěm pro chudé obyvatele Budějc. Termín „Šmídovňák“ se navíc přeneseně používal v celém městě. Proč?

Na snímku z přelomu 60. a 70. let 20. století se na Pražské třídě bourá vpravo chvalně i nechvalně známá Šmídovna. V domovním bloku vlevo prosperuje gastronom a pozadí po pravém bloku zaplňuje koldům. Za koldomem se Pražská trochu lomí směrem na Mariánské náměstí. Gastronom, hovorově gastráč nebo gastrák, byl na Pražské otevřen v říjnu 1954. Vzniknul rekonstrukcí patrového domu bývalé zasilatelské firmy Reiter. Potravinářský velkoobchod pojatý jako samoobsluha se sice jmenoval VZOR, ale neujalo se to, nakupovalo se podle pamětníků v gastráči.

V době neonů se na gastronomu instaloval velkoplošný neon VZOR. Byl to na tu dobu ve městě nejmodernější obchod, navíc dobře zásobovaný. Druhá samoobsluha potravin byla otevřena na rohu Divadelní a Široké, kde se říkalo u Kauckých. Původně se o gastronomu před rokem 1954 uvažovalo v paláci Fénix, něco jako dům potravin, ale špatně by se tam zásobovalo. VZOR byl dobrý, ale ve světě už podobné „vzory“ byly běžné, takže zase tak velké vítězství socialismu, jak se hlásalo, to nebylo.

Celý blok domů vlevo mezi ulicemi Skuherského a Šrámkovo byl zlikvidován před stavbou Hotelu Mír (původně Crystal), později, když se slavila „glajcha“, bylo najednou oznámeno, že se bude hotel jmenovat Gomel. Ještě předtím, v srpnu 1971, byla v gastronomu potichu uvedena do prodeje coca-cola.

Polozbořená Šmídovna vpravo stála naproti ústí Šrámkovy ulice. Václav Ambrož uvádí, že na stejné parcele co Šmídovna existoval dvorec už ve 13. století jako jeden z prvních objektů na nově vyměřené Pražské silnici, která se po roce 1265 oddělila od starší Staroměstské. Dvorec změnil vzhled na přelomu 16. a 17. století a v 19. století.

Jádro a klenuté sklepy zůstaly renesanční. Pravděpodobně po poslední klasicistní přestavbě se v domě objevila hospoda.

Název Šmídovna je odvozen od někdejší kovárny ve dvoře (die Schmiede). Ne podle jistého Šmída, který bydlel v domečku postaveném ve Šmídovně až v roce 1925, i když asi k věhlasu Šmídovny přispěl. Policejní ředitelství oznámilo, že dnem 13. srpna 1928 přestěhovalo policejní strážnici z Mariánského náměstí do Šmídovny. Každou chvíli totiž někdo ze Šmídovny volal policii, takže se vyplatilo mít stanici přímo v centru dění a rvačky a facky hned na místě řešit.

Ve Šmídovně byl velký sál, kde se konaly velmi bujaré tancovačky. Obyvatelé Šmídovny patřili ve městě k chudším až nejchudším. Byly tam nouzové byty o jedné místnosti a vypráví se, že poté, co se zrušil velký sál pro plesy a zanikla hospoda, vznikly v tom sále byty, které byly na podlaze vymezeny křídou a odděleny dekou nebo zavěšeným prostěradlem. Sociální instituce hřímaly, že se musí zamezit, aby se v takovém prostředí konalo před mládeží všechno od početí až po porod.

Termín „Šmídovňák“ se přeneseně používal v celém městě. Kdo neměl patřičné vystupování a spisovný slovník, byl Šmídovňák. Když se někde někdo pral, byl původcem Šmídovňák. Nejneukázněnější žáci byli ze Šmídovny. Stačilo jen „je ze Šmídovny“. Podle pamětníků (ještě žijí) nebydleli ve Šmídovně horší lidi než jinde. Žili tam dobří i nedobří, pracovití i nepracovití, netrestaní i trestaní, rodiny šťastné i nešťastné. V roce 1932 dle seznamu oprávněných voličů bydlelo ve Šmídovně 111 dospělých osob. Politici několika režimů chtěli Šmídovnu zbourat, ale obávali se obyvatel a ještě více dětí, kam s nimi. Až když se „asanovala“ Pražská, tak historická budějcká neopakovatelná Šmídovna zanikla. 

Napsal(a) Jan Schinko
 


 

Kam dál?

Jiří Cempírek: V Amazonii to byly fyzicky šílené galeje

čtvrtek, 7. července 2016, 16:32

Před čtyřmi lety absolvoval úchvatnou rybářskou výpravu s Jakubem Vágnerem na arapaimy do Amazonie. Byla to ale náročná výprava....

Central Park Slavie představil svůj letní program

čtvrtek, 7. července 2016, 13:54

Central Park Slavie, oblíbený multižánrový letní festival bude i tento rok venku! Organizátoři si také letos připravili zajímavý...

Policie pátrá po Marcelu Kadrnožkovi z Dačic. Může být v ohrožení...

čtvrtek, 7. července 2016, 10:18

Jihočeská policie žádá širokou veřejnost o pomoc při pátrání po dvaačtyřicetiletém Marcelu Kadrnožkovi z Dačic. Ten z místa svého...

Plackování zpestřilo den hendikepovaným dětem v Bazalce

čtvrtek, 7. července 2016, 09:40

Českobudějovická Bazalka, centrum pro hendikepované děti, se stala podruhé místem setkání studentů a zaměstnanců Vysoké školy...

 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • VIDEO: Na budějckém nádraží se předvečer...

  • To je strašná divočina. Kdo tohle vymyslel,...

  • GLOSA: Lukáš Dvořák aneb malý velký muž

  • Po šestnáctileté dívce pátrají...

Reklama
 
 

O čem píše Drbna.cz

Příběh legendárních Lužánek oblétne svět. Dokument získal nominaci na filmový festival v Mexiku

Od památné fotbalové rozlučky Petra Švancary, kdy Lužánky po letech ožily energií desítek tisíc fanoušků, sice uběhly už více než tři roky, příběh legendárního fotbalového svatostánku ale tentokrát doslova obletí svět. Dokumentární film Stadion Tomáše Hlaváčka byl totiž nominován na mezinárodní festival dokumentárních filmů v Mexiku. Na International Documentary Film Festival of Mexico City (DocsMX) ho budou 14. až 16. října promítat dokonce třikrát.

Úroveň informační a digitální gramotnosti na školách? Neuspokojivá, přiznává ministerstvo

Jaká je úroveň digitální gramotnosti a výuky IT na českých základních a středních školách? Podle poslední zprávy České školní inspekce neuspokojivá, což přiznává také ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Příliš nepřesvědčili ani průzkumy a testy, které ukázaly na řadu nedostatků. Podle ministerstva by ale mohlo svítat na lepší zítřky.

Tisíce dětí potřebují pomoc zemí jako Česko. Nápad s 50 sirotky ale poškodily chyby organizátorů

Mediální jiskření kolem přijetí či nepřijetí „50 syrských sirotků“ v posledních dnech pomíjelo podstatný fakt: V první fázi mělo jít především o politické gesto, ne o propracovaný plán. Europoslankyně Michaela Šojdrová chtěla, aby český parlament projednal usnesení k přijetí omezeného počtu dětí zasažených válečnými konflikty. Iniciativa ale utrpěla už na začátku komunikačními chybami těch, co ji vymysleli.