Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Palačák patřil v období první republiky budějckému hokeji, krasobruslení, tenisu a fotbálku

 
čtvrtek, 28. dubna 2016, 17:40

Další čtvrtek, další díl Drbny historičky. Jan Schinko tentokrát upřel zrak na Palackého náměstí, které mělo dříve hned několik názvů. Neoficiálně bylo Svatováclavské, úředně však třeba náměstím císaře Josefa II. nebo Pražským.

Jihovýchodní kout Palackého náměstí, zejména novorenesanční dům U Zlaté koule z roku 1895, upozorňuje na význam nového náměstí na Pražském předměstí, které bylo v roce 1897 nazváno náměstím císaře Josefa II. Předpokládalo se, že to bude nové městské centrum rozvíjející se směrem na východ k lokalitě U Křížku, pod nímž bývala Franckova cihelna. Byly už narýsovány nové ulice, ale nové nádraží a železniční těleso (hovorově pešunk) nasypané v roce 1907 ukončilo rozvoj tím směrem. Vlastně potom už se na Palačáku takové „pražské“ lepší domy nestavěly.

Koule nad nárožím domu U Zlaté koule byla ovšem z měděného plechu. V nezjištěné době za socialismu byly všechny nástavby nad hlavní římsou hrubě nekulturně odstraněny. Je možné, že tehdejší projektant to prezentoval tak (samozřejmě špatně), že jde o modernizaci starého c. k. rakouského.

Naproti v řadě za dvěma patrovými domy stojí také vysoký lepší dům postavený před rokem 1900. Obsah slova „lepší“ je ale relativní podle toho, kdy a kde. Pamětník z toho domu připomíná, že užitkovou vodu měly všechny partaje společně na chodbě. Pitná byla u pumpičky na rohu Zátkovy ulice. Chodil k pumpičce s konví zvanou saskou (vysoká, nahoře užší) nebo menší konví hotelkou (široká). Voda se ohřívala v nádržce kamnovci na kamnech. Záchody byly v mezipatře, kdež po ránu bývalo plno. „Lepší“ to bylo v tom, že nemuseli chodit na ranní potřebu přes dvůr.


Současný pohled. Foto: Dominik Svoboda

Ve druhém patrovém domě zprava, dnes hospoda U Kalicha, předtím Jirsíkov, býval hostinec U Lukešů už v roce 1892. V tom čase se náměstí neúředně jmenovalo Svatováclavské. Za německé okupace to bylo Pražské náměstí. Pomalu mizí hovorový název Josefák. V roce 1919 bylo náměstí císaře Josefa II. přejmenováno na náměstí Palackého. V období c. k. se konaly na Josefáku cirkusy pro celé město. V roce 1902 cirkus Němec, roku 1903 cirkus Berousek a 1904 cirkus Šmaha.

Cirkus Šmaha nabízel velký stan amerického typu, což bylo, že je příjemně vytápěn a tím vzdoroval každé nepohodě. Shodou okolností na opačné straně Palačáku byla restaurace Na Americe. Málem Americké náměstí. Nasvědčuje to významu Josefáku. V období 1. republiky byl Palačák centrem budějckého hokeje, krasobruslení, tenisu a fotbálku. Zázemí průkopníků bandy hokeje a kanadského hokeje bylo v hostinci Jirsíkov, kam v roce 1926 přišel oblíbený hostinský Josef Hriniak, který měl předtím hospodu v Riegrově ulici zvanou U Čechoslováka.

U Hryňáků, dnes U Kalicha, se sportsmeni a kamarádi z Palačáku bydlící dnes jinde stále jednou ročně schází. Je to jediné náměstí ve městě, které si pořádá setkání starousedlíků. V sezoně 1925/1926 se na Palačáku plynule přecházelo z bandy (hokej s míčkem) na kanadu (s pukem). Hrál zde na přírodním ledě známý Slavoj a od roku 1928 slavný AC Stadion. Tenisté klubu ČLTC se objevili na Palačáku v roce 1909. ČLTC měl bruslařský odbor, který pořádal v zimě na přírodním ledě na tenisových kurtech soutěže v krasojízdě. AC Stadion se v prosinci 1930 přestěhoval na slepé rameno za klášterem a v roce 1946 na zimák v Háječku. 

Palačák a nejbližší okolí měli na starosti dva četníci Šilhánek a Placatka. Jeden měl úsek od Palačáku k Jírovcovce, druhý k pešunku. Na Palačáku se nic neztrácelo, ale přece jen jednou se ztratilo šest králíků. Oba četníci znali ve svém rajónu skoro všechno. Četník Šilhánek šel najisto k jednomu výrostkovi na Palačáku: „Kde máš ty králíky!?“ „Já už mám jen dva.“ „Dobře, tak je vrátíš té paní a za ostatní králíky jí dvakrát posečeš zahradu. Když to neuděláš, půjdeš se mnou.“ Podle pamětníků byla tato metoda účinná. 

Napsal(a) Jan Schinko
 


 

Kam dál?

Budějcké nádraží slouží už 108 let. Dokládá to jeho nadčasovou...

čtvrtek, 21. dubna 2016, 16:16

Také tento čtvrtek se podíváme s historikem Janem Schinkem na další zákoutí Českých Budějovic. V seriálu Drbna historička je...

Plachého ulička asi sloužila k příhonu menšího zvířectva na trh,...

čtvrtek, 14. dubna 2016, 17:19

Další díl Drbny historičky, která vychází pravidelně každý čtvrtek, věnoval historik Jan Schinko severní straně současného...

Na začátku 20. století se začaly v Budějcích bourat hradby. Byly prý...

čtvrtek, 7. dubna 2016, 19:20

I tento čtvrtek nechybí další díl Drbny historičky. Tentokrát se historik Jan Schinko věnuje budějckým hradbám, které se začaly v...

Piaristické náměstí bylo původně hřbitovem. Vedla na něj barokní brána

čtvrtek, 31. března 2016, 19:10

Historik Jan Schinko se v dalším díle pravidelného seriálu Drbna historička věnuje Hroznové ulici a jejímu okolí. Radnice totiž u...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Koupí bílé pastelky dnes mohou lidé přispět na pomoc nevidomým

Koupí bílé pastelky dnes mohou lidé v Česku přispět na pomoc nevidomým a slabozrakým. Celonárodní veřejná sbírka se koná po dvacáté a dobrovolníci v bílých tričkách při ní budou v ulicích měst nabízet za 30 korun bílou pastelku, která symbolizuje bílou hůl a život zrakově postižených. V 15:00 akce vyvrcholí koncertem na Václavském náměstí v Praze.

STATISTIKA: Řidiči ve špatném zdravotním stavu způsobí tisíc nehod ročně

Přes tisíc dopravních nehod ročně je zapříčiněno špatným zdravotním stavem řidičů. Motoristé podle zdravotníků často svůj fyzický i psychický stav podceňují, pětina z nich například řídí i přes únavu. Na dnešní tiskové konferenci na to upozornila Asociace Záchranný kruh. Ta ve spolupráci s bezpečnostními složkami a Besipem spustí osvětovou kampaň.

Drtivá většina zrakově postižených osob jsou senioři, dotykové telefony nenaplňují jejich potřeby

Jan Šimík je jedním ze společníků mladé české firmy BlindShell, která se zabývá vývojem mobilních telefonů pro zrakově postižené. Jak vidí problematiku kompenzačních pomůcek pro slabozraké? A v čem je právě BlindShell jiný?