JAK SE ŽIJE V PEKINGU: Základní školy

Vážení čtenáři Budějcké Drbny. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích navázala spolupráci s North China University of Technology, což je jedna s nejvýznamnějších technických škol v Číně. V rámci této spolupráce došlo i k výměnnému pobytu učitelů a já jsem dostal možnost jeden semestr v Pekingu přednášet. Jako bývalý náměstek primátora pro školství a sociální věci se samozřejmě zajímám i o místní školský systém. Proto jsem zpracoval následující texty, na které jsem podklady získal od studentů, zaměstnanců univerzity i občanů města. Věřím, že některé popsané postřehy, budou zajímat i vás.

Martin Maršík

Základní škola je v Číně chápána jinak než v České republice. Zatímco u nás je základní škola devítiletá, v Číně má základní škola pouze šest tříd. Následující tři školní roky jsou označovány jako studium na střední škole. Povinná školní docházka je tedy ale stejně jako v České republice, tak i v Číně, devítiletá.

Dítě začíná chodit do základní školy po dovršení šesti let. Navštěvovat musí školu, do které spadá dle místa svého bydliště. Vyučování začíná v osm hodin, žáci jsou ale ve třídách již v 7:30 a samostatně se připravují na výuku - čtou si, opakují si látku či trénují psaní. Tato doba neslouží samozřejmě k psaní úkolů. Dopolední vyučování, které se skládá ze dvou dvouhodin, je většinou věnováno matematice a čínštině. Po první dvouhodinovce je celoškolní cvičení, které je pro všechny třídy povinné a probíhá na školním dvoře. Za zvuků hudby se žáci dvacet minut protahují a cvičí. Po dopoledním vyučování končí před dvanáctou hodinou a žáci odcházejí domů na oběd nebo využijí možnosti najíst se ve školní jídelně. Odpolední výuka začíná až ve dvě hodiny a většinou je zaměřena, stejně jako u nás, na méně náročné předměty. Nižší ročníky končí v 15:30, vyšší ještě o 45 minut později. Ve třídách je výrazně vyšší počet dětí než u nás, velmi často je zde i přes 40 žáků. Známkování je bodové, stejně tak vysvědčení. Maximální hodnota, kterou žák může například z testu získat, je sto bodů a pokud dítě získá více než pětaosmdesát bodů, odpovídá to české jedničce. Na konci šesté třídy se skládá takzvaná jednotná celoměstská zkouška (dříve byla jednotná celorepubliková zkouška), která spolurozhoduje o tom, jakou střední školu bude dítě navštěvovat. Na tuto zkoušku jsou žáci velmi často připravováni na večerním společném doučováním ve škole. Protože byla v Pekingu uplatňována strategie jednoho dítěte, rodiče si velmi přejí, aby jejich jediný potomek byl v životě úspěšný. Není neobvyklé, že mu proto sjednávají ještě i individuální domácí doučování od učitelů nebo studentů vysokých škol. Děti jsou zvyklé od začátku svého života tvrdě pracovat, připravovat se na výuku.

Žáci mají uniformy, které se skládají v zimním období většinou z barevných teplákových souprav a v létě z triček a lehčích kalhot.

Školní sešit

Zajímavostí je, že od první třídy mají v Číně učitele se specializovaným předmětovým zaměřením, takže se vyučující ve třídách na jednotlivých hodinách střídají. Velký důraz je kladen na čínštinu a matematiku. Ve čtvrté třídě jsou žáci schopni číst noviny, což je vzhledem ke složitosti čínského písma obdivuhodné.

Čínské školství je hodně založeno na motivačním systému. Ve třídě existuje funkce vedoucího třídy - většinou nejlepší žák, který zastupuje spolužáky při jednání s učiteli. Vybraní žáci jsou také jmenováni jako zástupci pro jednotlivé předměty, například zástupce pro matematiku. Tento žák pomáhá učiteli matematiky - rozdává sešity, vyřizuje vzkazy a tak dále. Je zavedeno i optické zvýraznění těchto žáků s funkcemi - mají na uniformě na levém rukávu speciální značky. To samozřejmě motivuje všechny ke zlepšení svých výsledků. Na druhou stranu to může být velmi traumatizující pro méně nadané děti.

Stejně jako v České republice je v základních školách více žen než učitelů - mužů. Společenská prestiž učitelského povolání je velmi vysoká, rodiče i žáci pedagogy respektují.

V textu nemohu opomenout i ideologické prvky, které do škol vstupují. Žáci jsou například povinni nosit do školy pionýrské šátky. Jedna obyvatelka Pekingu mi vyprávěla, jak musela, pokud si šátek zapomněla, utíkat domů, protože nebyla bez šátku do školy vpuštěna. V letním období jsou šátky nahrazovány odznaky. Když není některý žák na konci druhé třídy pionýrem, je to chápáno jako velká ostuda.

Každý den je ve škole vyvěšována vlajka. V pondělí je slavnostní nástup celé školy a vždy jedna třída, pro kterou je to velká čest, je vybrána, aby státní vlajku vztyčila.

Celkově jsem z rozhovorů, které jsem o základních školách vedl, nabyl dojmu, že čínští žáci mají školu těžší a náročnější než naši malí studenti. Je otázkou, zda „těžší“ škola a náročnější příprava je pro takto malé děti lepší než škola méně náročná, ale o to laskavější.

1. DÍL: JAK SE ŽIJE V PEKINGU: Školky