Pondělí, 17. listopadu 2014, 10:40
Dvacet pět let je dlouhá doba, přesto si mnozí z vás listopadové události roku 1989 jistě pamatují stále čerstvě. Mladší ročníky mohou jen sledovat dokumenty, hledat informace v knihách, poslouchat vzpomínky svých rodičů.
Velkou historickou hodnotu mají obecní, spolkové či třeba školní kroniky. Budějcká Drbna si prošla mnohé z nich, aby pro vás vybrala zajímavé citáty dobových kronikářů, které nepotřebují další komentáře. Některé vyznívají obecně, některé velmi osobně až emotivně...
„Tohoto roku na podzim se stalo něco neuvěřitelného, na co čekala většina národa již 40 let. Přemnozí už ani nedoufali, protože komunistický režim po vzoru ‚Velkého Sovětského svazu‘ se pevně zabydlel a chlubil se, že bude žít na věčné časy. Budovatelé komunismu ale zapomněli na to, co přiznal i Lenin, že existuje a stále vpřed jde dějinný vývoj.“
„Rok 1989 se stal pro naše národy vpravdě historickým. To, oč usilovali poctiví občané po dobu mnoha roků, se stalo skutečností. Události v tomto roce nám otevřely cestu k demokracii, ke svobodě myšlení a jednání. Skončila vláda jedné strany. V průběhu více než 40 let došlo v naší společnosti ke stagnaci veřejného a politického života, k rozsáhlým škodám na přírodě a celém životním prostředí, k úpadku našeho národního hospodářství a ke zhoršení zásobování obyvatelstva.
Nespokojenost lidí vyvrcholila ke konci roku 1989. Občanské iniciativy vyjadřovaly smýšlení drtivé většiny našich občanů.“
„Jsme na přelomu dějin naší země, celé Evropy a svědky převratných změn v ostatních světadílech, svědky neobyčejného pokroku lidstva.
Díváme se nejen dopředu, ale i zpět. Poslední týdny roku 1989 v Československu doslova ‚trhly‘ oponou času a změnily svět!
První kroky po revoluci jsou za námi, první metry cesty ke svobodě a demokracii. Před námi je však ještě dlouhá cesta, která nebude tak efektní ani plná nejčistšího nadšení a bude od nás vyžadovat velké úsilí k řešení četných úkolů. Teď jde o to, abychom v rozdílnosti (i názorů) dokázali být jednotní a v jednotě rozdílní - ukáznění.“
„O událostech 17. listopadu byla veřejnost ve městě dosti podrobně informována již týž večer ve zprávách silně sledované rakouské televize. Barevný záznam krvavého zásahu ‚červených baretů‘ - pohotovostního pluku VB - proti manifestujícím pražským studentům lidi pobouřil a stal se předmětem vzrušených diskuzí na pracovištích i v rodinách po řadu příštích dnů. Svobodné slovo z pondělí 20. listopadu, které zprávy z masakru studentů přineslo první, bylo rychle rozebráno a kolovalo pak mezi lidmi.“
„Desítky let jsem slýchal o cestách k lepším zítřkům, nesčíselněkrát viděl, jak k nim kráčíme, ale ve své duši jsem pociťoval, že je to lež. Vystál jsem dlouhé fronty na maso, marně sháněl banány, seděl hodiny v ordinacích našich lékařů, abych si odnesl recept na prášky proti bolení hlavy a kašli.
Život se odehrával v nedění. Čekal jsem, až za mě někdo něco rozhodne, pak se toho chopím a to by bylo, abychom se neměli lépe. Opak byl pravdou. Pracoval jsem, dozvídal jsem se o tom, jak naše rozvinutá socialistická společnost se nezadržitelnými kroky blíží k vysněne metě.
A zatím mi děti říkaly: Taťko, pro nejsou kartáčky na zuby, pasta, mandarinky...“
Zdroj: digi.ceskearchivy.cz
Foto: Historické Budějovice
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
