Sobota, 22. července 2017, 15:55
Další díl je věnován osudu dvou českobudějovických sakrálních staveb, které nesly jméno patrona českých zemí – sv. Václava. Jak obě památky vypadaly, si můžeme připomenout již pouze ze zažloutlých starých fotografií, které připravil Milan Binder. Obě stavby byly ale zbořeny naprosto zbytečně.
Začněme větší z nich – kaplí svatého Václava v Kněžských Dvorech. A hned na začátek dvě opravy – místní by asi byli raději, kdybych nepsal kaple, ale kostelík a kdybych nepoužíval název Kněžské Dvory, ale starší, zlidovělý název Kecenice. Budiž, začneme kostelíkem sv. Václava v Kecenicích. Kostelík byl postaven v roce 1913 a stál na spojnici dnešních ulic Adolfa Trägera a Nemanické. Z fotografií si můžeme bezpečně určit původní místo stavby. V šedesátých letech minulého století byly v Kecenicích modernizovány silnice. Pod záminkou větší bezpečnosti a výhledu do křižovatky byl kecenický kostelík v červenci roku 1962 zbořen. Na svém místě stál tedy pouhých 49 let.
A co menší stavba – kaple sv. Václava v Suchém Vrbném, která byla u točny v parku u bývalého kina? Ta byla výrazně starší než kecenický kostelík, pocházela z roku 1853. Byla sice skromná, malá, ale dotvářela historii místa. Když se v roce 1955 po této čtvrti rozšířila zpráva, že se bude kaplička sv. Václava bourat, spontánně vznikla petiční akce Za záchranu kapličky. Jak podpisů přibývalo, narůstaly obavy mocných. Zvolilo se tedy nejjednodušší a nejbarbarštější řešení. V noci přijel buldozer a ráno již bylo náměstíčko bez kapličky, pouze s hromadou sutin. Taková to byla doba!
Možná, že jsme nakonec ještě měli štěstí. Tehdejší radní si asi nevšimli, že máme ještě svatostánek sv. Václava v Kostelní ulici. A tak nám alespoň jeden Václav zbyl.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
