Počasí dnes16 °C, zítra21 °C
Čtvrtek 28. března 2024  |  Svátek má Soňa
Bez reklam

Budějcké pověsti: nechybí ďábel, ale ani povídačky z druhé světové války

České Budějovic slavily loni 750 let od svého založení. To je dostatečně dlouhá doba k tomu, aby se zde vytvořila velká řada legend, z nichž se mnohé vypráví z generaci na generaci. Pojďme se na některé z nich podívat společně s jihočeským Paranormal týmem, který se místním mýtům věnoval v pořadu Tajemná místa...

„Jedna zajímavá legenda vypráví pomalu shakespearovský příběh zasazený do husitské éry. O mládenci Prokopovi, který sloužil u budějovického pana Markvarta, do jehož dcery se zamiloval, ale musel katolické město opustit pro svou tajnou příslušnost ke kališníkům. Když se to Markvartova dcera Markéta dozvěděla, rozhodla se na něj počkat, ale dlouhé odloučení nevydržela a spáchala sebevraždu utonutím v Malši. Rozzuřený Markvart následně zapřísahal Prokopovi strašlivou pomstu, což splnil o několik let později, když se postaral o to, že Prokopa kvůli jeho příslušnosti k husitům odsoudili k smrti v Železné panně,“ zmínil Ondřej Bezouška z Paranormal týmu a dodal, že pro společnost jsou mýty, báje a pověsti důležité. Zmiňují příběhy z minulosti, které pro nás mohou být ponaučením.

Příkladem je pověst o krumlovském měšťanovi, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Zbohatl, ale k čemu mu to bylo platné, když ztratil svoji duši. „Čert si ho pak přes všechny snahy o osvobození vzal do pekla skrz maličké okénko na toaletě,“ zmínil Ondřej Bezouška. „Tato pověst může sloužit jako dobové poučení, že peníze ti ke štěstí nepomohou, když chybí pokora vůči Bohu, kterou ani sebelepší inteligence a vychytralost nemůže nahradit. To pak následuje věčné zatracení. Zároveň nám tento příběh může sloužit jako okno do vztahů v tehdejší době, kdy zřejmě daný bohatý měšťan v daném domě nebyl asi příliš oblíbený. Nicméně ve všech těchto pověstech jsou postavy černobílé. Žádná není vykreslená v různých barvách šedi. Buď jsou dobré, nebo špatné. Jako v pohádkách.“

Samostatnou kapitolou jsou pověsti, které mohly být reálné. Jestli tomu tak ale opravdu bylo, se dnes už s největší pravděpodobností nedozvíme. „Kupříkladu pověst o původu budějovického bludného kamene je velice zajímavá. Říká nám totiž, že na náměstí Přemysla Otakara II. bylo popraviště, což máme i historicky doloženo. Během staletí se místo popraviště v Českých Budějovicích několikrát měnilo, ale opakovaně se vrátilo zpět na hlavní městské náměstí. Roku 1478 na něm má být sťato deset tovaryšů, jež chtěli zvrátit poměry ve vedení města vraždou místního rychtáře,“ líčí Ondřej Bezouška. „Za tento čin tak byli sťati, což je hlavní důvod umístění tohoto bludného kamene. Ve středověku se totiž též věřilo, že za těžké hříchy čeká odsouzené očistec. A jedna z forem očištění duše bylo položení náhrobního kamene na zem, aby se chozením ošoupalo a tím hříchy byly odpuštěny, což může být důvod i existence této památky. Jde v tomto o ten typ pověsti, jenž zní velice věrohodně, bohužel, často doložit události před třicetiletou válkou je velice složité. A tak nemůžeme tento příběh úplně zařadit do ranku mýtu či faktu.“

Ondřej Bezouška se také zamýšlí na tím, zda i dnes mohou vznikat nové pověsti. Podle jeho slov je zapotřebí celá řada faktorů. „Ty nejdůležitější, nikoli však jediné, jsou příběh, záhada a čas. Za několik desetiletí určitě pak z toho vznikne více či méně originální příběh, který bude uchováván v lidských pamětech. Většina z nich však bude zapomenuta, ovšem vždy nějaké procento pro nás setrvá. Jak to bylo vždy.“

Koordinátor Paranormal týmu také upozorňuje, že dříve neexistovala rozvinutá věda, což mělo svůj význam. „Prostudoval jsem řadu dobových materiálů, z nichž činím závěr, že doba víry a pobožnosti spíše nahrávala vzniku různých bájí a mýtů s náboženským kontextem. To už je dnes pasé. Dnes se spíše budou rodit mýty a báje bez křesťanské podstaty, mimochodem sám nejsem příslušníkem ani obdivovatelem žádného náboženství. Dobrým příkladem je například pověst o Pérákovi, který prý za války děsil nacisty a skákal přes budovy na pérech, které měl připevněné k botám. Tato pověst nám též demonstruje, že nejlepší dobou pro vznik takových příběhů je nějaká významná dobová událost. A to ne významná v dané době, kdy se odehrává, ale až zpětně v podvědomí další generace. Tam nejčastěji dochází k vytvoření a upevnění tradovaných příběhů.“

Autoři | Foto Jan Luxík

Štítky mýtus, druhá světová válka, České Budějovice, třicetiletá válka, Přemysl Otakar II., Malše

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Budějcké pověsti: nechybí ďábel, ale ani povídačky z druhé světové války  |  Společnost  |  Zprávy  |  Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.