Čtvrtek, 10. listopadu 2016, 09:39
Kluci to dokázali... To byla první myšlenka, která mě napadla, když jsem poslouchal novou desku Oceánu s názvem Ve smíru. Desku, která samozřejmě bude ještě nějaký čas vzbuzovat emoce, avšak věřím, že ty kladnější budou převažovat. Že totiž Oceán vyrukuje po tolika letech nečinnosti s tak kvalitní nahrávkou, to jsem vážně nečekal. Ne že bych jim nevěřil, naopak, jen jsem si nebyl jistý, jak kapela obstojí v novém tisíciletí. A obstála na výbornou...
Ve smíru má zvláštní, chceme se mi napsat dusivou atmosféru. Je temná, ale zároveň okouzlující. Na jednu stranu vás přejede naprosto brutální singlovkou Dante, kterou (ač přes jasný vliv Depeche Mode) považuji za jasný vrchol alba, aby vás následně dojala krásnou Po hlase a podle chůze.
Ono to vlastně není nic nového... I staré desky Oceánu takové byly. Plné kontrastů. A tím se vlastně dostáváme k tomu podstatnému: Je nový Oceán ještě vůbec Oceánem? Odpověď je jednoznačná, i když je mi jasné, že ne každý bude souhlasit: Ano, je!
Ve smíru je naprosto typický Oceán. Jen s tím rozdílem, že je zvukově přenesen do roku 2016. Album zní moderně a zároveň příjemně archaicky, kapele se povedlo najít naprosto ideální propojení dnešní doby s vlastními kořeny. Ostatně poslechněte si klipovku Bludný Holanďan. To je skladba, ze které se musí skalním fanouškům tajit dech.
Samozřejmě... není tady Petr Muk. Chápu lidi, kteří nikdy nepřekousnou hlas Jitky Charvátové. Výměna ikonického zpěváka je vždy natolik citlivá, že je nemožné uspokojit všechny. Ani na takových Deep Purple či Black Sabbath se dodnes většina neshodne. Pro mě však Jitka představuje dokonalý kompromis. Cítím v jejím hlase Petrův odkaz, pokoru, vědomí, že její předchůdce byl velmi silnou osobností. Stejně tak na mě ale působí správně sebevědomě, tahounsky, uvěřitelně. Možná jsou vokální aranže chvílemi šablonovité, ale takový pocit jsem vždycky měl i ze starých nahrávek... Není to však nic, co by vám poslech narušovalo. To vůbec.
Že Oceán potřebuje novou desku, věděli všichni. Pokud by stále omílali původní repertoár, stali by se bezesporu vlastním revivalem. Nyní ale jasně ukázali, že i v roce 2016 mají své místo. Pokud čekáte udýchanou nahrávku, vlastní karikaturu, jste na špatné adrese. Ve smíru je svěží album, moderně znějící, avšak stále „jiné“ než zbytek tuzemské „pop“ kultury.
„Impulzem pro práci na nové desce byla potřeba opět začít tvořit něco nového, potěšit naše skalní fanoušky a možná se pokusit sami sobě dokázat, že ještě není konec. Že ještě máme co říct,“ říkal mi před rokem v rozhovoru pro Drbnu bubeník Honza Vozáry. Honzo, jsem upřímně rád, že se vám to podařilo. Snad jen doufat, že Ve smíru není posledním albem v diskografii Oceánu, ale naopak prvním výrazným nakročením v nové cestě. Ostatně další legenda české scény - metaloví Master´s Hammer - dokázala, že i po tolika letech se dá vlastní kult ještě posouvat...
Hodnocení: 80 %
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
