Počasí dnes11 °C, zítra14 °C
Úterý 19. března 2024  |  Svátek má Josef
Bez reklam

Martin Habart: Mezi zaměstnanci jindřichohradecké nemocnice jsem objevil sparťana, se kterým jsme fandili

Skoro se všemi jsem kamarád, říkal Martin Habart o personálu Nemocnice Jindřichův Hradec. Před čtyřmi lety mu vážná nehoda změnila život o 180 stupňů. Díky lékařské péči a vlastnímu odhodlání je dnes Martin z nejhoršího venku. Rozhovoru se účastnili i jeho rodiče. Na závěr jsme také položili dodatečné otázky Evě Zýkové, vedoucí lékařce následné intenzivní péče.

Můžete na začátek nastínit, co se Martinovi před čtyřmi lety stalo?
Otec:
Martin šel tehdy z diskotéky, která se konala ve vedlejší vesnici. Na úseku dlouhém zhruba kilometr a půl ho srazilo auto. Je to trošku záhada, protože k úrazu došlo asi hodinu po tom, co se rozloučil s kamarádem. Auto do něj narazilo v okamžiku, kdy klečel na silnici. Jelo pomalu, téměř zabrzdilo, ale náraz byl tak nešťastný, že došlo k poškození míchy. Domníváme se ale, že k něčemu došlo už před tímto okamžikem. Možná ke sražení jiným autem. Jsou to však domněnky. Záhadou je, co tam dělal, protože měl v sobě 1,2 promile alkoholu, což přece není tolik. Podle stop je možné, že ho srazila nějaká dodávka. Každopádně tehdy pršelo a Martin měl černé oblečení, byla to velmi nešťastná kombinace. Řidič okamžitě zavolal záchranku, která ho odvezla na ARO do Českých Budějovic. Tím ho zachránili, měli jsme velké štěstí.

Martine, pamatujete si něco z té osudové chvíle?
Martin:
Vůbec nic. Pamatuji si až svůj pobyt v Písku. Probral jsem se a vedle mě seděla mamka, tak jsem se ptal, co se stalo...

Martin byl nejdříve v Českých Budějovicích?
Matka:
Ano, byl tam na ARO. Poté ho převezli do Písku a následně do Sedlčan.

Jak jste se dozvěděli o Nemocnici Jindřichův Hradec?
Matka:
Když jsem zjistila, že se tady nově otevírá oddělení následné intenzivní péče, volala jsem paní doktorce Zýkové. Domluvili jsme se a Martin se tak stal druhým pacientem tohoto oddělení. Začali ho odpojovat od ventilátoru, snažili se ho rozdýchat. V Sedlčanech byl stále na ventilátoru, ačkoliv jsme jim říkali, že už v Písku dýchal sám.

S kým v nemocnici navázal blízký kontakt?
Otec:
S panem primářem, paní doktorkou, sestřičkami... S některými si píše dodnes. Byli všichni velmi vstřícní.
Matka: Byl to mladý personál, což bylo fajn. Celkově tam byla dobrá atmosféra. Pan primář se stále zajímal, stejně tak lékaři, sestřičky...

Martine, takže jste si našel nové přátele?
Martin:
Spíš kamarádky. Ale objevil jsem v personálu jednoho sparťana. Já Spartě fandím...
Matka: Vždy si oblékli trika, když hrála Sparta...
Martin: Nechali mě na zápasy koukat.

Martin je nyní v domácí péči?
Otec:
Ano, od července předminulého roku. Z jindřichohradecké nemocnice šel ještě do Kladrub, odkud jsme si ho začali brát na víkendy. Prakticky každý víkend byl s námi doma.
Matka: Musím dodat, že za dva a půl roku jsem vynechala pouhé dva dny, kdy jsem ho nenavštívila.

Kamarádi s vámi zůstali? Podpořili vás?
Martin:
Kamarádi se zachovali dobře. I kolegové z práce... Nijak se mi nezměnili.
Otec: Vzpomínám si, že když se probral a začal s námi komunikovat, jedna z prvních věcí, co řekl, byla, že udělá prase pro kamarády, když se uzdraví. To se nakonec uskutečnilo. Neuzdravil se úplně, ale prase bylo.

Je reálné, že byste třeba někdy mohl pracovat?
Martin:
S počítačem by to šlo. Myší v ústech ovládám počítač. Psát mohu, stejně tak kreslit, ale není to jednoduché.

Podpora od státu je ve vašem případě dostatečná?
Otec:
Nemůžeme si stěžovat. Co se týká financí, tak možností je dost. Ani všechny nevyužíváme... Nejdražší věci, jako je elektrický vozík, dostal od VZP. Něco jsme zaplatili sami.

Martine, máte na srdci něco, co byste chtěl sdělit prostřednictvím tohoto rozhovoru zdravotnickému personálu?
Martin:
Děkuji všem, kteří se o mě starali. Jsem rád, že se skoro se všemi kamarádím.

Paní Zýková, dá se říct, jak je možné, že se Martinův zdravotní stav v uplynulých měsících tak razantně zlepšil?
Eva Zýková:
Dnes jsou větší technické možnosti... Oddělení následné intenzivní péče by ale nemělo smysl bez kvalitního terapeuta. To je základ. Naše fyzioterapeutka je skutečně vynikající. Také by to nešlo bez sestřiček, které pro naše pacienty dělají mnoho. Naše oddělení je postaveno především na sestrách a fyzioterapeutovi, čímž ale neříkám, že lékař není nutný. V případě Martina je také důležité, že má pečující a milující rodinu. Má rodinné zázemí.

Matka říkala, že se k němu v uplynulých třech letech nedostala pouze ve dvou dnech...
Eva Zýková:
Je to úžasné... Rodina takového člověka drží. Když jsou vztahy funkční, má člověk proč žít, proč bojovat. Je to motivace. Kdyby Martin nechtěl, nikdo z nás ho nedonutí, aby se rozdýchal. Tělo reaguje na to, co mu říká mysl.

Autoři

Štítky nemocnice, intenzivní péče, Nemocnice Jindřichův Hradec, Písek, České Budějovice, Sedlčany, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Martin Habart: Mezi zaměstnanci jindřichohradecké nemocnice jsem objevil sparťana, se kterým jsme fandili  |  Jindřichohradecko  |  Z kraje  |  Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.