Jan Chaloupka: „Zabojuji ještě o světové zlato!“

Jan Chaloupka, rodák z Jindřichova Hradce, se v letošním roce stal již po několikáté seniorským mistrem Evropy a ze světového šampionátu v Bulharsku přivezl dokonce tři medaile.

Honzo, jak jste k taekwon-du dostal?

„O bojové sporty jsem se zajímal už od mala, asi to ke klukům v tomhle věku patří. Když se rodiče stěhovali do Budějc za prací, s tátou jsme se rozhodli, že něco zkusíme a přišli jsme právě na taekwon-do, v té době mi bylo deset let.“

Co je vůbec hlavním smyslem taekwon-da?

„Jedná se o severokorejské bojové umění sebeobrany. Tato myšlenka by se měla prosazovat ihned od začátku trénování. Celé toto bojové umění je boj beze zbraně. Poslední dobou se začalo řešit, že by třeba někdy výhledově mohlo být taekwon-do ITF i olympijským sportem, bohužel ale vzhledem k politické situaci, jaká v Severní Koreji panuje, se toho asi nedočkáme.“

To je obrovská škoda. Podle dosavadních individuálních i týmových úspěchů by Česká republika a vlastně i Budějce měly pořádnou šanci na zisk cenné olympijské medaile...

„To bezesporu. Čeští závodníci patří už od začátků - od nějakých devadesátých let, kdy se začalo jezdit na závody - mezi absolutní světovou špičku. Pokaždé, když Češi nastupují, patří k favoritům.“

Proč podle vás taekwon-do u nás nedosahuje takové popularity jako jiné sporty? Vždyť česká reprezentace patří mezi světovou elitu.

„To je otázka, zřejmě to bude tím, že tohle bojové umění není v Čechách tak medializované. Už za minulého svazového vedení se zkoušely různé spoty v televizi, ale objevovaly se v časech kolem jedenácté hodiny večer, takže to nemělo takový efekt a málokdo na to koukal. Nyní už je situace trochu lepší, kdy na hlavní národní závody občas zavítá také Česká televize.“

Jak dlouho hájíte barvy českého národního týmu?

„Působím v reprezentaci už deset let. Probojoval jsem se do ní jako junior, což je kategorie od 15 do 18 let.“

Jak se taekwon-dový závodník může do reprezentace dostat?

„Junioři se do ní dostávají na základě výsledků střediska talentované mládeže, což je jakoby krajský výběr lepších závodníků z různých škol a ti mají své závody. U seniorů je to pak na základě domácího mistrovství republiky a také závodů Czech Open, což jsou největší mezinárodní závody u nás.“

Taekwon-do má celkem pět disciplín, vy se věnujete které?

„Na republikové úrovni se snažím jezdit většinu z nich. I tréninky se snažím mít rozmanité, když by se člověk zaměřil jen na jednu z disciplín, tak by ho to mohlo časem omrzet. Ale přeci jen jedné se věnuji o něco víc, a to jsou technické sestavy - tuly, což je něco podobného jako v karate katy. V této disciplíně jsem letos získal svoji první individuální medaili z mistrovství světa. Skončil jsem těsně před finále, takže z toho byl nakonec bronz.“

Co ty zbylé dvě medaile z letošního světového šampionátu v Bulharsku?

„Ty byly týmové. Zlato jsme získali v disciplíně speciální přerážecí techniky, kdy je deska umístěná na stojanu v určité výšce a je pět kopů, kterými se závodník snaží desku skopnout. Dvě z nich jsou v otočce. Na letošním MS v Bulharsku byla nejnižší výška 2,40 metru.“

A třetí cenný kov?

„Stříbro z přerážení. Disciplína, ve které týmy přerážejí plastové desky a hodnotí se správné provedení techniky a především počet prasklých desek.“

Doplníte pro úplnost ještě zbylé dvě disciplíny v taekwon-du?

„Ve váhových kategoriích se závodí v takzvaném sportovním boji a poslední nejnovější disciplínou je sebeobrana. Ta připomíná scénku z akčního filmu, kdy soutěží jeden hrdina proti třem a ten má předepsáno jaké techniky musí v boji použít, například dvojkop, trojkop ve výskoku a podobně.“

S reprezentací určitě hodně cestujete. Je nějaká země, kam byste se chtěl vrátit?

„Je pravda, že toho bylo dost. Pro mě osobně byla asi nejzajímavější návštěva Pchjongjangu, hlavního města Severní Koreji. Nemůžu říct, že se mi tam líbilo nejvíc, ale jelikož je to taková netradiční destinace a málo lidí se tam podívá, tak tohle ve mně vzbudilo největší emoce. Ale jinak podívat bych se chtěl ještě jednou do Malajsie.“

Jak je to s penězi? Cestování a celoroční provoz, kdy musíte trénovat, jezdit na závody a podobně, není zrovna finančně levná záležitost...

„Dříve to bylo finančně náročnější, dnes už je celá reprezentace hrazena z dotací. Máme tedy to štěstí, že si nemusíme hradit téměř nic. Jediné, co je v naší režii, jsou chrániče pro sportovní boj a další vybavení pro trénink.“

Jakých z vašich dosavadních úspěchů si nejvíce ceníte?

„Když nad tím tak zapřemýšlím, tak možná ani nebyl rok, kdy bych z MS nebo z ME nezískal medaili. I když je pravda, jak jsem již zmiňoval, ten letošní bronz je vůbec má první individuální medaile ze světového šampionátu. Čeho si ale opravdu hodně cením, je zisk hattricku, kdy se mi podařilo tři roky po sobě získat titul mistra Evropy.“

Máte nějaký další cíl případně sen, kterého byste ještě rád dosáhl?

„Jelikož mi letos moc nechybělo v individuální kategorii do světového finále, tak to je můj cíl, projít přes semifinále a zabojovat o zlato.“

Jaké jsou vaše další aktivity kromě taekwon-da?

„Studuji Ekonomickou fakultu Jihočeské univerzity a zároveň pracuji v rodinné firmě. S tátou, mamkou a ségrou jsme také založili školu taekwon-do v Lišově, kde dělám trenéra. Navíc jsem ještě začal působit jako asistent trenéra zmíněného střediska talentované mládeže tady v jižních Čechách.“

Koukám, že se rozhodně nenudíte. Prozraďte nám ještě něco k té škole v Lišově.

„Škola se jmenuje NOMO a v současné době funguje asi rok a měsíc pod naší hlavičkou. Máme tam 42 lidí, což je na takové malé město hodně dobré. Snažíme se, aby děti z toho měly radost a aby patřily k těm nejlepším, což už se nám i částečně daří. Na posledním mistrovství republiky některé děti získaly medaile, a přitom to byl teprve jejich první nebo druhý závod.“