Počasí dnes19 °C, zítra20 °C
Pátek 29. března 2024  |  Svátek má Taťána
Bez reklam

I lidé s postižením mohou žít co nejvíce běžný život

Takřka šedesát žen s mentálním, případně kombinovaným postižením žije v Domově Pístina, který se nachází ve stejnojmenné obci nedaleko Stráže nad Nežárkou. Tyto ženy čeká v budoucnu jedna podstatná změna, která jim přinese o něco snazší a hlavně příjemnější život.

Řeč je o projektu transformace sociálních služeb, který byl podpořen z prostředků Evropského sociálního fondu a nyní začíná nabírat na obrátkách. Možná vás napadá, proč Domov Pístina potřebuje změnu. Klidné prostředí, příjemný personál...

„A mnozí lidé vidí nespornou výhodu v tom, že se vše obvykle nachází pod jednou střechou. Vše je tu po ruce - všeobecné sestry, aby pečovaly o zdraví klientů, mnoho asistentů, aby kdykoliv přišli na zavolání, je tu společná kuchyně, prádelna, bazén, velká zahrada, vše pěkně na jednom místě. I z pohledu řízení služby je to vlastně velmi jednoduché. Problém je, že se jedná o výhodu pro samotnou organizaci, nikoliv pro klienty. Jim to život významně ochuzuje. Čím více lidí zde žije, tím je obtížnější přizpůsobit podmínky jejich individuálním potřebám. Takhle přece nikdo z nás běžně nežije,“ říká vedoucí Domova Pístina Aleš Adamec.

Transformace by se měla co nejvíce přiblížit běžnému životu v domácnosti. O co přesně půjde? Slovo má právě Aleš Adamec.

Můžete přiblížit, co si má člověk, který o této oblasti nic neví, představit pod projektem transformace sociálních služeb?

„Jistě, velmi rád. Transformace sociálních služeb, konkrétně v Domově Pístina, znamená změnu v nastavení služby - více službu přizpůsobit individuálním potřebám lidí se zdravotním znevýhodněním. Konkrétně se bude jednat nejen o lepší zázemí díky menším domácnostem, ale také o individuálnější asistenci ze strany našich zaměstnanců, o možnost běžně využívat veřejné služby, navazovat otevřené a přirozené vztahy s nejbližší komunitou, více se podílet na svém životě a podobně.“

Směřujete k tomu, aby vaši klienti žili v menších komunitách. Dá se říct, že se snažíte o to, aby se co nejvíce přiblížili běžnému životu?

„Ano, jak říkáte. Cílem je, aby i lidé s postižením mohli žít a prožít co nejvíce běžný život, jako mám já nebo vy. Jen se to celé liší tím, že člověk s postižením využívá asistenci našich zaměstnanců všude tam, kde to nedokáže sám. Často říkám, že to je skoro jako přestěhovat se z instituce do domova, kde vás nespoutává tolik pravidel a můžete si dělat daleko více věci po svém.“

Co když někomu život ve větší komunitě vyhovuje, respektive ho přímo vyžaduje?

„Často právě tuto otázku slýchám, že jsou na sebe lidé s postižením zvyklí, tak proč by měli opouštět svět instituce, kde mají všechno. Vlastně jen ten úplně běžný život tu nemají. Není vůbec přirozené žít v šedesáti lidech na jednom čísle popisném, využívat velikou společnou jídelnu, společné sociální zázemí a mít minimální prostor na soukromí. Těch příkladů je samozřejmě mnohem více. A čím více lidí žije pospolu, tím více problémů a nedorozumění vzniká, a to bez ohledu na to, zda jsou to lidé s postižením nebo bez. A také je pravda, že klienti nemají bohužel s čím porovnávat - většina z nich nikdy nezažila jiný model života, než ten institucionální. Nyní už i z vlastních zkušeností víme, jak jim vyhovuje menší domácnost, kde mají svůj klid a žijí daleko více dle svých představ a potřeb.“

Kolik lidí bude v jednotlivých domech žít a jak velký personál se o ně bude starat?

„Pro lidi z Domova Pístina budou postaveny domky, které budou složeny ze dvou nebo jedné samostatné domácnosti. Každá ta domácnost bude maximálně pro šest lidí. Dá se říci, že místo s 59 dalšími lidmi bude žít každý klient maximálně s dalšími pěti. Co se týká personálu, pak je důležité vyzdvihnout, že oproti současnému stavu bude daleko více zaměstnanců pracovat přímo s klienty. Budou je podporovat v běžném, každodenním životě dle jejich individuálních potřeb. Znamená to tedy, že pokud bude klient potřebovat asistenci 24 hodin denně nebo jen pět hodin za den, dokážeme tuto poptávku pokrýt. Podpora bude nastavena vždy individuálně.“

Budou mít tyto domy nějaká specifika?

„Jednotlivé domácnosti budou vypadat naprosto stejně jako každé jiné, jen tam bude o něco více pokojů - pro každého klienta samostatný pokoj. Obývák, kuchyně, sociální i technické zázemí bude společné. Samozřejmě platí, že domácnosti budou co nejvíce bezbariérové a prostory v jednotlivých místnostech řešeny tak, aby se zde mohl pohybovat i člověk na vozíku.“

Domy vyrostou v Třeboni, Lišově, Lomnici nad Lužnicí a Jindřichově Hradci. Podle jakého klíče do nich vaše klienty rozdělíte?

„Klienti již dnes vědí, kde budou bydlet. Na začátku stály informace, proč se tak děje a jaké to přinese výhody. Klienti, společně s jejich opatrovníky nebo kamarády, se rozhodovali podle několika kritérií. Například zda chtějí bydlet v menším, či větším městě, zda tam mají vazby na příbuzné, zda tam budou mít práci, nebo jen podle toho, s kým tam budou bydlet. Samozřejmě to byla v řadě případů i cesta vzájemných kompromisů poptávky a našich skutečných možností.“

Mluvil jste o tom, že se budete snažit, aby vaši klienti byli pro obec či město, kde budou bydlet, přínosem. Myslíte si, že lidé své nové sousedy přijmou? Jaké máte zkušenosti z obce Pístina? Snaží se vás místní lidé podporovat, nebo se vašemu zařízení naopak straní? Vím, že tato otázka možná zní zvláštně, ale víme, jací dokážou lidé být...

„Každý má zcela přirozenou obavu z neznámého, to úplně chápu. Proto se v první fázi snažíme široké veřejnosti představit sociální službu a zejména lidi v ní. Proběhlo několik setkání s veřejností, jednali jsme se zastupiteli měst, jezdíme na různé trhy, kde klienti prodávají své výrobky nebo klienti již dnes naprosto přirozeně využívají spoustu služeb v dané lokalitě. Snažíme se předejít zbytečným nedorozuměním. Aktuálně například formou virtuální výstavy Není Domov jako domov.

A dále mohu dodat, že klienti průběžně jezdí do míst budoucího bydliště, poznávají ho, seznamují se s novými sousedy. Tohle je přirozená cesta, jak se budoucí sousedé mohou poznat a zjistit, že jsou klienti Domova Pístina běžní lidé. Lidé, kteří potřebují více či méně podpory. Lidé, kteří i přes svůj handicap dokáží žít běžným životem s menší či větší podporou naší služby. A to myslím, že vědí i sousedé z Pístiny, kteří nás berou jako běžné sousedy.“

Štítky Domov Pístina, handicap, hendikep, postižené ženy, Aleš Adamec, domov, Pístina, sociální služby, Stráž nad Nežárkou, dům, Evropský sociální fond

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

I lidé s postižením mohou žít co nejvíce běžný život  |  Život a styl  |  Drbna  |  Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.