Skyline: Z nové desky máme velkou radost!

Váš styl se řadí do electronic pop punku, ale vy si létáte přes hranice žánrů, jak se vám zlíbí a se škatulkováním si hlavu moc neděláte. Přesto se zeptám, v jaké té škatulce se cítíte nejvíce silní?
To je pravda, škatulky moc neřešíme. Ten electro pop punk máme napsaný na Facebooku, ale je v tom i trochu nadsázka. Já bych řekl, že aktuální tvorbě asi nejvíce sedí termín taneční elektronika.

To slovíčko pop mi tam trošičku přece jen nesedí, protože ho tam jednoduše neslyším a vnímám vás spíše jako undergroundovou kapelu. Nebo cílíte na posluchače popu?
V tom slovu pop je právě ta nadsázka, i když v kontextu taneční scény jsme tam vždycky ten popový element měli. Vždycky jsme dělali hudbu, která je melodická a která je relativně přístupná. Jinak samozřejmě záleží na úhlu pohledu – v porovnání s tím klasickým mainstreamem jsme alternativní, v porovnání s takovou tou opravdovou alternativou jsme zase ale těžký popík. (smích) Prostě jsme někde mezi a to nám vyhovuje.

Jaké jsou vaše hudební vzory, kde čerpáte inspiraci?
To je těžká otázka, protože posloucháme spoustu hudby a všechno nás podprahově nějak ovlivňuje. Já třeba mimo kapelu pracuju jako hudební dramaturg v rádiu a televizi, takže mám naposloucháno opravdu hodně muziky. Obecně se dá říct, že sledujeme aktuální trendy v elektronice, abychom byli v obraze, ale zároveň nás určitě ovlivnili i klasici žánru jako třeba Prodigy nebo The Chemical Brothers. Z těch mladých producentů mě momentálně baví třeba Tourist nebo Mura Masa.

Letos vám vyšlo nové album Jungle. Jaké z něj máte pocity a jak se liší od toho předchozího z roku 2013? A jak se vůbec posunula tvorba kapely od konce devadesátých let?
Z nové desky máme velkou radost, ale zatím je příliš čerstvá na to, abychom ji dokázali nějak s odstupem analyzovat. Na předchozí desku Fairytapes v mnohém navazuje, ale doufám, že zvukově a produkčně je ještě o kousek dál. Ta deska je každopádně hodně taneční. A jak se tvorba kapely posunula? To je spíše otázka na někoho mimo kapelu, my nemáme ten odstup. Ale doufám, že se posunula ve všem, v čem se posunout mohla – tedy skladatelsky, aranžérsky, zvukově i textově. Ty začátky byly v těchto směrech logicky naivnější.

Na festivalu Hrady CZ jste byli příjemným zpestřením, čerstvým vzduchem v záplavě komerčních kapel. Jak se vám hrálo?
Děkujeme za kompliment, i když z mého pohledu jsou v line-upu Hradů i další kapely, které to mají podobně jako my – třeba Vypsaná fiXa nebo Pipes and Pints. Jinak se nám na Hradech hraje moc dobře – je tam skvělé technické zázemí a pro nás je to šance oslovit zase trochu jiné publikum.

Vaše bývalá zpěvačka Jitka Charvátová zakotvila v českobudějovickém Oceánu. Slyšel jste jejich poslední desku nebo viděl je naživo? Jak se vám líbí v novém působení?
Celou desku jsem ještě neslyšel, ale viděl jsem jejich koncert před pár lety v Roxy a líbilo se mi to. Jitce přejeme jen to nejlepší a jsme rádi, že je s Oceánem evidentně spokojená.