Tereza Bílá: Zvířata zabíjíme po miliardách, ale rádi se označujeme za moderní společnost

V Českých Budějovicích nově otevíráte pobočku. Je jediná na jihu Čech? A proč zrovna tady?
Svoboda zvířat vznikla kolem roku 1994. V této době bylo zakládáno mnoho jejích poboček v různých městech, které fungovaly víceméně nezávisle a spolupracovaly jen do určité míry. Tehdy bylo téma práv zvířat ve společnosti ojedinělé a organizace prostřednictvím svých poboček chtěla začít upozorňovat na krutosti páchané na zvířatech. Dnes už je situace úplně jiná - v současné době fungují dvě hlavní pobočky Svobody zvířat, a to v Plzni a Praze. Novou pobočku otevíráme, protože já sama z Českých Budějovic pocházím a chtěla bych prostřednictvím nejstarší organizace na ochranu práv zvířat v České republice přiblížit tuto problematiku i Jihočechům.

Kdo je vaše cílová skupina? Kdo vás může navštívit? A co vlastně člověk od setkání s vámi může očekávat?
Cílovou skupinou je každý, komu není lhostejný mnohdy až barbarský přístup lidí ke zvířatům a chce pomoci měnit svět zvířat k lepšímu. Nezáleží na věku nebo vzdělání, důležitá je chuť a nasazení opravdu něco změnit, ne jen sedět se založenýma rukama a čekat, že se něco stane samo. Možností je víc než dost. Něco zabere 10 minut, něco třeba 10 hodin, vždy záleží na časových možnostech a vzájemné domluvě. Ve Svobodě zvířat máme dveře otevřené každému, kdo má chuť se zapojit. Důležité je, aby spolupráce přinášela oboustrannou spokojenost.

Představy společnosti o ochráncích zvířat a vůbec přírody mohou být někdy zkreslené... Co vás osobně žene za vašimi aktivitami?
Já se občas ani nedivím, že si společnost o ochráncích přírody nebo zvířat myslí, že jde o partu cvoků, když to řeknu ošklivě. Vždy je totiž zajímavější napsat něco o tom, že se někdo přivázal ke stromu a křičel, že maso je vražda, než že byla v Evropském parlamentu představena nová studie o welfare (životní pohodě) zvířat. Já už jsem si kolikrát vyslechla, jak jsem se tajně vloupala někam na farmu nebo do stáje a tam lámala zvířatům nohy, vystrašila je k smrti, a kdo ví, co ještě. Takovým tvrzením se musím smát, protože to jen dokazuje, že ten, s kým se bavím, nemá žádné racionální argumenty, a tak útočí. Pro mě je práce ve Svobodě zvířat zaměstnáním a vášní v jednom. Přiznávám, že kolikrát je to složité a náročné, ale stejně to pro mě má celé smysl a jsem za to šťastná, protože každý bohužel nemůže říct, že ho jeho práce baví. Když jsem začínala, plno lidí si myslelo, že jsem se zbláznila a nechápali, ale teď když vidí, že běžně chodím na konference, na jednání s politiky a tak dále, tak málokdo pochybuje o tom, že by moje práce neměla smysl. Já sama vidím, že se věci hýbou, sice pomalu, ale hýbou a to mě žene dál.

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste si řekla, že se musíte aktivně zapojit?
U mě to nebylo rozhodnutí, kdy bych si v pondělí řekla, že v úterý musím spasit celý svět, ale spíš postupný proces, který trvá dodnes. Nejdřív jsem se začala zajímat o ochranu životního prostředí, pak jsem přestala jíst maso a teprve pak jsem se dozvěděla o Svobodě zvířat. Ve svých začátcích jsem občasně pomáhala v kampani Proti srsti, která má za cíl zákaz chovu takzvaných kožešinových zvířat a postupně jsem pronikala do dalších témat, kterými se Svoboda zvířat zabývá. Osobně jako velký zlom beru loňské jednání s českými europoslanci před hlasováním Evropského parlamentu o zpřísnění zákazu obchodování s výrobky z komerčního lovu tuleňů. Toto hlasování beru jako to, co mě definitivně utvrdilo v tom, že problematika ochrany zvířat je to, co mě baví a naplňuje.

A můžete zmínit některá osobní vítězství, kterých jste dosáhla?
Vzhledem k tomu, že to není ani rok, co se na půdě ochrany zvířat pohybuju v rámci svého zaměstnání, tak pevně doufám, že ty největší úspěchy teprve přijdou. Ale tak můžu jmenovat třeba již zmíněné hlasování o zpřísnění zákazu obchodování s výrobky z tuleňů, které dopadlo, jak já si přála - dobře pro tuleně. Dále se mi povedlo pod záštitou senátorů uspořádat tiskovou konferenci v Senátu, kde byly představeny výsledky nejnovějšího průzkumu veřejného mínění, který si Svoboda zvířat nechala zpracovat a který ukázal odmítavý postoj české veřejnosti k problematice takzvaných kožešinových zvířat, pokusů na zvířatech a cirkusům se zvířaty. Jako zatím svůj největší úspěch považuji projekt Chemické kožešiny, který je v České republice naprosto ojedinělý a který upozorňuje na další a méně známé dopady kožešinového průmyslu.

Není to občas boj s větrnými mlýny? Nemáte pocit, že je společnost vůči ochraně zvířat příliš apatická?
Samozřejmě, občas je to hodně náročné, protože velkým problémem je to, že lidi mají předsudky a žijí si ve své bublině, ze které nechtějí ven. Zkrátka nechtějí vidět, co se jim nelíbí, protože to je samozřejmě mnohem pohodlnější. Ale mám pocit, že se to zlepšuje. My se teď máme asi nejlíp, jak se kdy kdo v historii lidstva měl a když už jsme tak daleko, že teoreticky není problém si na víkend doletět přes půlku světa na večeři, tak se asi vracíme zpátky k těm základním věcem a hodnotám. K tomu, že je normální chránit slabší a ne se za to stydět nebo že je naprosto běžné neubližovat zvířatům a chránit přírodu.

Co vás osobně nejvíc z hlediska ochrany zvířat rozpaluje?
Zvířata zabíjíme po miliardách, držíme je namačkaná ve velkochovech a pak vozíme na jatka tisíce kilometrů daleko, testujeme na nich nebo se oblékáme do jejich kůže/kožešiny a chodíme se koukat, jak panáčkují uprostřed manéže. Přesto všechno se ale rádi označujeme za moderní a pokrokovou společnost. Jsem přesvědčená, že pro tohle chování není ve 21. století místo a chci pomoci to změnit.

Na Budějcké Drbně budete mít svůj blog. Můžete nastínit, co bude jeho náplní?
Blog se bude zabývat aktuálními a doufám, že zajímavými tématy o ochraně zvířat a možnostmi, jak konkrétně se může do jejich ochrany zapojit každý, kdo je stejně jako já přesvědčený, že zvíře je živá a cítící bytost, ne pouhá věc. A ráda bych také (třeba jen částečně) zbořila mýtus o tom, že každý, kdo se ochranou zvířat zabývá, musí být automaticky ten, kdo se na protest proti krutosti páchané na zvířatech uprostřed náměstí polívá krví nebo něco podobného.