Českobudějovický tým raftařů uhájil na mistrovství světa v Indonésii pozici nejlepších Evropanů

Kdo byl v sedmičlenném týmu Hanace Rafters na mistrovství světa?
Na Jávu jsem byl vyslán já, Martin Novák, Jiří Irain, Jan Zdráhal, Michal Cuc, Libor Peška a Pavel Foukal.

Jak vnímáte závod v Indonesii?
Exotická destinace jako je Indonésie s sebou vždycky přinese spoustu nečekaných věcí, na které není možné se u nás připravit. Proto nebylo možné předvést ideální formu, kterou jsme měli z Evropy natrénovanou. Naši soupeři se ovšem ukázali ve skvělé formě a my byli rádi, že jsme uhájili alespoň pozici nejlepších Evropanů.

Jak jste se umístili?
Celkově jsme skončili pátí. S tím, že závod byl rozdělen na čtyři disciplíny, a to sprint, kde jsme získali 7. místo, head to head, kde jsme obasadili 12. místo, slalom se nám povedl nejlépe, a to na bronzovou medaili, a ve sjezdu jsme byli pátí.

Bronzová medaile je skvělá.
Ano, to je. Před mistrovstvím jsme si říkali, že jakákoliv medaile by byla super, protože konkurence je opravdu veliká. Co se mě konkrétně týká, tak slalom byla jediná disciplína, při které jsem se v raftu střídal s Pavlem Foukalem, kterého máme jako slalomového specialistu, takže jsem si trochu vytáhl Černého Petra. Při medailové jízdě jsem pouze běhal po břehu a povzbuzoval můj tým.

Kdo slalom vyhrál?
Brazilci. Již svou první jízdou slalom ovládli a v podstatě bez konkurence vyhráli. Je to nejspíš dané také tím, že Brazilci jsou profesionálové, kteří se raftingem živí. Náš tým byl po první jízdě na čtvrtém místě, takže na druhé jízdě jsme hodně zapracovali, všechno probrali a kluci to zajeli krásně. Myslím si, že bronzová medaile byla zasloužená.

A co v ostatních disciplínách?
Myslím, že jsme nikde konkrétní chybu neudělali. Jen během závodu head to head jsem během prvního souboje urval hlavičku z pádla a nemohl jsem tak plnohodnotně zabírat, což nás stálo umístění v této disciplíně a bodově asi i lepší umístění v celku. Takovýhle technický problém se ale bohužel v tak rychlé disciplíně jako je tato nedá předvídat a ani vyřešit. Tomu se prostě říká smůla.

Jak tedy hodnotíte celý šampionát?
Nakonec celkem vydařený, ale samozřejmě se tu ukázala úskalí exotických krajů. Do Indonésie jsme přiletěli asi týden před prvním závodem. Původně se nám to zdálo jako dostatek času, ale přece jen se srovnat s časovým posunem, vedrem přes 30 stupňů, vlhkostí okolo 90 procent a s místní stravou a hygienou nebylo zas tak snadné, hlavně pokud má člověk podávat maximální závodní výkony. Taky na nastudování řeky moc času nezbylo, obzvláště pak, co se dlouhého sjezdu týkalo. Šlo zhruba o hodinu pádlování na hodně kamenité řece, kterou bylo opravdu velmi náročné po pár trénincích zmapovat. To byla také jedna z příčin, proč se nám na dlouhém sjezdu nedařilo tak, jak bychom si představovali. Jsme z našich závodů zvyklí na jasnou stopu v řece, kterou jet, a tady jsme museli hodně improvizovat a nemohli jsme se tak dostat do našeho ideálního tempa. I tak jsem ale spokojený.

Máte šanci po závodě taky cestovat?
Zrovna v Indonésii jsme se rozhodli někteří zůstat déle. Většina ale odjela kvůli práci nebo rodině domů. Já osobně jsem měl letos v raftingu a kanoistice pět vrcholných mezinárodních akcí, a to od května až do prosince. Těšil jsem se na to, až z tréninkového procesu a závodění trochu vysadím a budu si moct vyčistit hlavu před další sezonou.