Všechno nejlepší, Liborku

pondělí, 6. března 2017, 20:28

Časně zrána lehce poprchávalo. Bylo trošku chladněji než dnes, ale ve vzduchu už bylo cítit jaro.

Do porodnice jsme dorazili autem dědy, které jsme měli pro všechny případy půjčené. Šlo o třetí generaci Daihatsu Charade, které se vyrábělo od roku 1987 do roku 1993. Když si ho vybavím, musím říct, že to byl pořádný japonský bojovník. Nikdy to nevzdal, vždycky naskočil a dovezl mě, kam bylo potřeba.

Den jsem prakticky strávil v Nemocnici České Budějovice, seděl jsem u výtahu směřujícího k porodnímu sálu, ale furt mě nikdo nevolal nahoru.

Myslím, že se kolem mě vystřídaly tři směny lékařů a sestřiček. V kožené bundě, s foťákem na jednom rameni a kameře na druhém, jsem musel působit hodně komicky.

Několikrát jsem tam také usnul a pořád jsem si v duchu říkal, jestli nemam jít čekat někam jinam. No jo, ale co když to přijde?

Rozhodnutí, zda jít do vestibulu pro kávu, či nikoliv, se rovnalo nejtěžším státnickým rozhodnutím. A co záchod? Mě zavolají, že moje žena rodí a já si jako budu klidně někde močit či co?

Nic! Držet!

Nakonec mě teda zavolali a já jsem se ocitnul na místě samotném.

A teď se mi jako teda už doopravdy ten syn narodí? Asi jo. Všichni okolo se tak alespoň tvářili.

Teda kromě mojí princezny Martiny, která byla tak bledá, že neměla ani možnost se nějak tvářit.

Nakonec se zatvářila tak mocně, až se najednou v místnosti vynořil takový malý bobíšek, který vypadal jako naše malá kopie.

Kluk jako buk. Můj syn.

Ten, co mi teď našeptává, ať tam napíšu, že maminka byla tak hustá, že porodila tak šikovného syna.

Před osmi lety jsme neměli vlastní auto. Prakticky jsme neměli kde bydlet. Byt jsme si našli v únoru a na začátku března se Liborek narodil. Ani jeden z nás neměl dokončenou školu a s tátou jsme převraceli firmu ve strategickém směřování. Ale bylo nám to jedno.

Vedle nás se totiž začal rozvíjet človíček, který nám nastavoval nemilosrdné zrcadlo, nutil nás dělat dospělá rozhodnutí, byl pro nás inspirací a inspiruje nás dál.

Děkuji, Liborku, a přeju ti hezké narozeniny.

Hučinakučina.

PS: Víte, co je Hučinakučina? Já taky ne. Ale bylo to Liborkovo oblíbený slovo a vůbec nevím, co znamenalo. Ale říkal ho dost často, takže mě pěkně štve, že už si to nepamatuji.

Napsal: Wolenby

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Nehoda u Štěpánovic má tragický konec....

  • FlixBus vstupuje do české vnitrostátní...

  • Nezletilá dívka ležela na sídlišti v altánu....

  • Ostraha IGY Centra pomohla policii a dopadla...

Reklama