Je to rychlost aut. Dvou automobilů, na čemž by ještě pořád nebylo nic podivného, dnešní vozy umí jezdit daleko rychleji. Ale přesně tyto rychlosti naměřili nedávno dopravní policisté dvou borcům, co asi chvátali domů. Po dálnici. Už jim asi doma stydla v mikrovlnce véča nebo bylo potřeba pořádně ostatním ukázat, kdo je na silnici pánem. Naštěstí se ale nikomu nic nestalo, cesta byla téměř prázdná.

Však se o tom zmínila i Budějcká Drbna. Hned se strhla mela a pěkná i nepěkná kouzla internetových diskuzí vyplavala pěkně na povrch. Ale vždyť se zase tolik nestalo, vždyť nikomu neublížili a policajti jsou hrozně přísní, říkali jedni. A jak to tak bývá při anonymních výměnách názorů, druhá strana namítala, že jet přes dvě kila i po prázdné dálnici je prostě už moc a neomluvitelné.

Každému soudnému člověku ale snad musí dojít, co auto rozjeté na dvě stě dvacet za hodinu umí udělat. Zkuste se zeptat hasičů, co odklízejí občas opravdu nehezké bouračky, co se s autem stane ve stovce, když vlítne do stromu. A dvojnásobek? V loňském roce zemřelo na jihočeských silnicích šestadvacet lidí na následky rychlé jízdy. Naprosto zbytečně. Což je téměř polovina, protože vloni přišlo o život v jižních Čechách při bouračkách šedesát sedm osob. A za každou čtvrtou nehodou stojí vysoká rychlost! Zdá se vám to opravdu tak málo, máme tedy opravdu za potřebí, jezdit po dálnicích rychlostí rovnající se skoro startujícímu Boeingu? A tím pádem, jsou na místě vůbec diskuze o tom, jestli podobné machrování za volantem je nějakým způsobem obhajitelné? Odpovědi nechám na vás.