STŘÍPKY Z NHL: První zápas proti Jardovi Jágrovi

pondělí, 28. listopadu 2016, 10:10

Další týden utekl jak voda a já ani pomalu nestačím vnímat, jaký den v týdnu zrovna je. Soutěž se pořádně rozjela a pomalu každý druhý den máme zápas. Minulý týden 5 za 7 dní. Ještě, že hraju jen v průměru něco kolem deseti minut za zápas. Jinak bych to neudejchal. Ne, samozřejmě bych chtěl hrát více, ale tohle je teď moje role v týmu a já jen musím svůj čas co nejlépe využít.

Není moc času na tréninky. Pokud nemáme zápas, tak většinou máme den volna.

Byla mě navštívit přítelkyně, tak jsem měl čas zaplněný, ale teď, když odjela domů, tak mám o volných dnech spoustu času. Možná se divíte, jak ho tady využíváme. Musím říct, že asi ne tak, jak si hodně lidí představuje. Nejvíce času trávíme hraním Xboxu. Máme vytvořené skupiny a občas hrajeme proti sobě s ostatními spoluhráči. U toho si ještě voláme, abychom se mohli navzájem popichovat. Možná se to někomu zdá dětinské a možná to je i pravda, ale popravdě nemám moc energie na nic jiného. Občas se pak společně sejdeme na večeři nebo podobně. Já také hodně času trávím na Skypu, ať už s přítelkyní, nebo s rodiči a bráchou. Celkově nejvíce času trávím na počítači. Snažím se zjistit novinky z domova, jak se daří Motoru a podobně.

Když jsem ještě byl na farmě ve Springfieldu, tak jsem často o volných dnech chodil na trénink malých dětí. Jen tak tam být, párkrát si s nimi sjet cvičení, někdy trochu poradit a po tréninku popovídat, jak to chodí v dospěláckém hokeji. Trochu mě mrzí, že už na to tady není tolik času. Myslím že to byl dobrý nápad týmu, jak pomoct malým dětem a trochu jim zpříjemnit trénink. Třeba i ukázat, co všechno musí udělat, aby byly úspěšné. Kolikrát je pro děti, ale i pro rodiče těžké vidět, co všechno se skrývá v pozadí úspěchu. Nevím, jak moc je tohle zvykem v Česku, ale tady hráči chodí s dětmi na tréninky poměrně často, minimálně na farmách. Podle mě je hrozně důležité, aby děti viděly, jak to doopravdy je. Že nestačí jen talent, ale daleko důležitější je tvrdá práce, chuť něco dokázat a udělat pro to maximum. I já, když jsem byl mladší, tak jsem si myslel, že jsem dobrý. Věděl jsem, že musím vždy dělat něco navíc, abych mohl být lepší než ostatní, ale zároveň až před pár lety jsem si uvědomil, že to nestačilo.

Byl jsem jeden z nejlepších v republice ve svém ročníku, a tak jsem si říkal, jak je to super. Pak jsem, ale přišel do Kanady. Tam bylo takových hráčů, jako jsem já, stovky. Rodiče mi to vždycky říkali. Já je poslouchal a bral si to k srdci. I proto jsem se snažil dělat něco navíc, ale teď vím, že to bylo málo a občas si přeju, abych mohl vrátit čas a dělat ještě víc věcí navíc, než jsem dělal. Myslím, že když pak přijdeme na trénink k dětem a oni tohle vidí nebo slyší, tak třeba alespoň jeden z nich se v tom uvidí a ukáže mu to, že se musí začít snažit ještě víc, protože všude okolo ve světě čekají další hráči. 

Týden už je za námi a pro nás byl náročný. Po dlouhé době jsme prohráli doma v základní hrací době. Já skončil -1 a ještě jsem byl na trestné, když dali gól na 2:0. Letos se mi to stalo už podruhé. Je to asi nejhorší pocit. Sedět na trestné, když soupeř skóruje. Modlil jsem se, aby to kluci přečkali, ale jakoby se v poslední době všechno spiklo proti mně. Stále se nemůžu gólově prosadit, i když šancí mám dost. 

Když jsme přelítali do Tampy, byl Den díkuvzdání. Pro mě jako Evropana to moc neznamená, ale většina spoluhráčů chtěla strávit den s rodinou, tak jak je to běžné v tento den. Ale nemůžou. Teda alespoň ne s tou první rodinou. Budeme mít večeři jako tým – naše druhá rodina. 

Čekaly nás poté ještě dva zápasy. Jeden proti Floridě. Proti Jardovi Jágrovi. To pro mě byl asi větší zážitek než můj první zápas v NHL.

Držte mi palce, ať se konečně trefím.

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Tragická zpráva pro všechny fanoušky Linkin...

  • Nehoda dvou osobních aut a jednoho...

  • Kozel útočil na budovu univerzitní knihovny

  • Na Jindřichohradecku zemřel cyklista

Reklama