Bob Stupka hlásí: „Argentina nadchne každého cestovatele!“

neděle, 19. srpna 2012, 20:53

Cestovatel a dobrodruh Bob Stupka se Budějcké Drbně opět přihlásil ze své úchvatné cesty po Jižní Americe. Minule se věnoval Brazílii, tentokrát popisuje krásy Argentiny. Nyní už ale předejme slovo muži, který sám řídí hotelbus plný poznáníchtivých turistů.

Ahoj kamarádi a přátelé poznávání vzdálených krajů, krajů na druhém konci světa. Zdraví vás cestovatel Bob, jihočeský tulák za volantem hotelbusu.V dnešním díle budeme cestovat po Argentině, po její severní části. Na jih se chystám příští rok v čase podzimním. Pokud se vám to bude líbit, můžete poznat i druhou stranu Argentiny, Patagonii. To ale až za více než rok. Čeká nás návštěva argentinské strany vodopádů Iguazú a těšit se můžete i na další zajímavosti. A na závěr opět něco z místní kuchyně.

Argentina

Rozloha národního parku Parque Nacional Iguazú je 55 000 hektarů a má opravdu co nabídnout. Dobře značené stezky a doprava do vzdálenější části parku malým vláčkem činí z této oblasti pro návštěvníky příjemné místo s nádhernými výhledy na vodopády s možností pozorování bohaté flóry i fauny. Nachází se tady na 2000 rostlinných a 400 ptačích druhů, nespočetné množství hmyzu a spousta savců a plazů. Výjimkou není ani jaguár, opice, krokodýl a další.

Nejúchvatnější je pohled do Ďáblova chřtánu z ochozu, který byl zbudován na samotném okraji obrovského kotle, do něhož se řítí tuny a tuny vody. Vzduch je plný vodního oparu a rachotu z padající vody, jakož i nadšených výkřiků návštěvníků. Tato scenérie bere člověku dech a pohled do valících se vod je přímo fascinující. Každý se tady chce nechat vyfotit s drsným, ale krásným výtvorem přírody.

I ostatní vodopády nechtějí zůstat pozadu, a tak není o překrásné okamžiky nouze. Řeka Iguazú se dravě řítí a poté se setkává s řekou Paraná. Vytvářejí trojmezí, hranice tří států, Brazílie, Paraguaye a Argentiny. Dobře viditelný soutok je z argentinského města Puerto Iguazú. Vodopády Iguazú má pod patronací UNESCO a jsou

výtvorem, který nemá konkurenci.Následuje přesun nekonečnými rovinami provincie Misiones, která je obklopená z jedné strany Brazílií a z druhé Paraguayí. Naším dalším cílem jsou pozůstatky jezuitské misie v San Igna

cio Miní. Byla domovem pro 4500 indiánů ´guaraní´ a na vrcholu byla v první polovině osmnáctého století.Celý komplex zahrnoval hřbitov, klášter, učebny, kuchyni, vězení, dílny a další objekty potřebné k provozu. Hlavním objektem byl kostel z červeného pískovce, ozdobný ve stylu ´guaraní-baroko´. Historickou důležitost umocňuje fakt, že t

yto misie, které vznikly v pralese, jsou pod patronací UNESCO. Celkem jich bylo pět.Projíždíme dál úrodnou oblastí v provincii Corrientes a ve stejnojmenném hlavním městě této provincie přejíždíme veletok Rio Paraná. Je už ale tma, a tak je pohled na ni jen v obrysech. Kousek odtud je soutok s řekou Rio Paraguay. Další provincií, kterou se protáhneme, je Chaco a po ní provincie Santiago del Estero, kde je hlavní město provincie i nejstarším městem Argentiny. V současnosti se tady hojně pěstuje bavlna.

Další zajímavou zastávkou je město Termas de Rio Hondo. Lázeňské město s termálními prameny, kterými je vyhlášeno. Zajíždíme s naším hotelbusem do kempu s termálními bazény. Koupání je příjemným zpestřením naší dlouhé cesty. Další místní specialitou jsou pečená kůzlata. O tom ale až na konci, ještě s jinou dobrotou.

Teď máme na pořadu provincii Tucumán a nádherné údolí Tafí del Valle. Stoupáme z úrodných nížin přes pralesní porost úzkou roklí a v oblastech kolem 2000 metrů nad mořem se pěstují brambory, jablka, hrušky a broskve. Cesta se vine a kroutí až do 3050 metrů na průsmyk Abra del Infiernillo.

Tady děláme zastávku s obědem a přejíždíme na druhou stranu - do údolí, kde se ráz krajiny úplně liší od předešlého. Suchá kamenitá oblast se spoustou obrovských kaktusů, které rozhodně stojí za fotku. Pak už se sjíždí do oblasti Cafayate, do údolí obklopeného vinohrady, kde se pěstují jedny z nejlepších argentinských vín. Zajít se dá i do závodu na výrobu vína. Vinice Etchart je známá svými víny i u nás, a chutnají výborně.

Cafayate ale má nedaleko ještě jednu krásnou zajímavost. Údolí Quebrada de Cafayate, nazývaná také soutěska Conchas. Východní Sierra de Carahuasi se tady drolí a rozpadá do roztodivných pískovcových tvarů, které jsou pro fotografy velkým lákadlem. El Anfiteatro, El Sapo (Ropucha), Garganta del Diablo (Ďáblův chřtán), El Obelisco, Los Castillos (Hrady) a další, to vše nás nutí mačkat spouště fotoaparátů a zapomínat na čas. Velkým nepřítelem fotografů je vítr, který nese částečky prachu hlavně v odpoledních hodinách.

Další cesta nás vede přes město Salta ve stejnojmenné provincii do poslední argentinské provincie, Jujuy. Tam už nás cesta přivede až na hranice s Bolívií. Projíždíme údolím Quebrada de Humahuaca, které je pod patronací UNESCO jako přírodní výtvor. Klikatí se jím řeka Rio Grande s krásnými scenériemi až k bolivijské hranici na Altiplano. Obyvatelé jsou již většinou z kmene quechua, který je spolu s indiány kmene aymara z větší části na celém území Bolívie.

Cestou ale ještě zajíždíme k barevné skále Purmamarca v nadmořské výšce 2195 metrů. Tolik barev na jednom kopci je opravdu k nevíře. Další, turisticky povinnou zastávkou, je monument na obratníku kozoroha. To už jsme ale opravdu jen kousek od hranic s Bolívií, pouhých 200 kilometrů, což je v místních vzdálenostech kousek.

Argentina nadchne asi každého cestovatele, který ji navštíví. Viděli jsme zlomek této obrovské země, ale ještě není všem dnům konec. Příjemní lidé, krásná příroda a výborná jídla jsou zárukou příjemného pocitu z navštívené země. A jídla? Tak se na něco podíváme.

Asi nejznámější a nejoblíbenější masovou dobrotou je argentinský steak. Je to hovězí maso, které váží 300 až 400 gramů (umějí dělat i větší) a úprava je naprosto jednoduchá. Maso se naklepe pouze kotníky ruky z obou stran, posolí se hrubou solí na obou stranách a peče se na roštu (parrilla) nejlépe na dřevěném uhlí.

Můžete si ho nechat udělat podle chuti, krvavé, medium anebo propečené. Žádné nakládání a mazání, jen sůl. Asi nejvíce oblíbené je ´bife de chorizo´. Restaurací a parrilladas je bezpočet, takže není problém si ho dát kdekoliv.

Další dobrotou je kůzle, které se připravuje hojně v oblasti lázeňského města Termas de Rio Hondo. Jemně propečené, křupavé a křehké kůzlečí maso je naprosto nenapodobitelnou dobrotou. K tomu zeleninový salát a výborné argentinské víno s kulisou muzikantů, kteří jsou snad v každé restauraci. No, není ta Argentina krásná? Pojeďte se také podívat, litovat určitě nebudete. Takže: Na shledanou v Argentině.

P.S.: Nezapomeňte si prohlédnout aktualizovanou fotogalerii!

Napsal Bohumil ´Bob´ Stupka, www.cestovatelbob.cz

 
 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Tragická zpráva pro všechny fanoušky Linkin...

  • AKTUALIZOVÁNO: Při dvou nedělních nehodách...

  • Volalo vám neznámé číslo? Zkontrolujte si...

  • K moři do Chorvatska? Cesta na Jadran zažívá...

Reklama
 
 

Kam dál?

Cestovatel Bob Stupka vyrazil poznávat druhou polokouli

úterý, 14. srpna 2012, 20:17

Po nedávném cestopisu budějckých dobrodruhů, kteří před rokem vyrazili poznávat Norsko, vám přinášíme první díl zbrusu...

Cestovatelé: „Norsko nám dalo nový a hezčí pohled na svět!“

středa, 11. července 2012, 19:58

Plni zážitků se před rokem vrátili ze severského Norska budějčtí cestovatelé Jaromír Cipín a Jan Vávra. O ty...

Lezení po skalách se vyplatilo, vodopád měli jako na dlani

pátek, 6. července 2012, 11:45

Předposlední díl o svém putování na sever Evropy přináší čtenářům Budějcké Drbny českobudějovičtí cestovatelé Jaromír...