Na konci války se dalo budějcké gestapo na útěk. Několik jedinců trestu smrti neuniklo

„Nejdříve přikázal správci věznice gestapa v justičním paláci Jakubu Koklarovi propustit zbylé politické vězně, kterých bylo ve věznici ještě šest. Kolem 17. hodiny z Budějovic vyrazila kolona několika nákladních a osobních automobilů a motocyklů s gestapáky a jejich zavazadly,“ uvádí Jan Ciglbauer z klubu Historie severního Českobudějovicka. „Směřovali na Blanský les, ale chtěli se vyhnout větším obcím jako Křemži. V Chlumečku je zastavila povstalecká hlídka, ale Möhrbek si pohrůžkou vynutil volnou cestu. Projeli Brlohem, kde se stočili na jih na Chvalšiny.“

Noc na 6. května přečkali v nedalekých Boleticích. „Pokračovali až do Starého Špičáku u Zlaté, odkud už to bylo do Záhvozdí kousek, ale Möhrbek se chtěl nejdříve přesvědčit, jak to v obci vypadá, a ráno 7. května poslal do Záhvozdí gestapáka Wittnera. Ten se vrátil a hlásil, že v Záhvozdí už jsou Američané, kteří vědí o tom, že jsou zde ubytovány gestapácké rodiny a vyhrožují, že každého gestapáka, kterého chytí, hned zastřelí. Möhrbek poslal na motocyklu gestapáka Richtera a řidiče Wesselaka zpět do Budějovic. Dozvěděl se totiž, že bylo ve městě vyhlášeno stanné právo a zvažoval návrat.“

Návrat do Budějc ale nebyl Richterovi doporučen. „Möhrbek se tedy rozhodl služebnu rozpustit. Ráno 8. května se na kraji lesa s každým gestapákem rozloučil podáním ruky a každému předal 500 říšských marek. Dál gestapáci prchali na vlastní pěst po jednotlivcích a malých skupinkách. Někteří odešli například do Hořic nebo Krumlova, kde se snažili splynout s civilními uprchlíky pod svými cizími identitami. Gestapáci Richter, Wittner a Kranl 20 dní pochodovali až do Saska, odkud se pak po nějaké době vraceli do Bavorska a snažili se kontaktovat své rodiny.“

Kdo si myslí, že byla většina budějckých gestapáků po válce dopadena, je na omylu. Za svoji minulost pykalo jen několik z nich. Někteří zadržení následně spáchali sebevraždu - nejčastěji ve vazbě oběšením. „Jeden již v květnu spáchal sebevraždu ve Včelné skokem do studny. Ti, kteří byli dopadeni, byli odhaleni různými způsoby. Některé rozpoznali podle popisů Američané v zajateckých táborech, a pak je po nějaké době předali českým úřadům. Richter s Kranlem byli zatčeni americkou vojenskou policií 22. října 1945 na ulici v Pasově, když se vraceli z oběda v restauraci. Není jasné, jak se o jejich skutečné identitě Američané dozvěděli. Gestapák Steinhauser byl údajně unesen českými policisty převlečenými do amerických uniforem z bavorské strany Šumavy.“

Následné vyšetřování bylo plné přehazování viny, usvědčování kolegů a udavačů a výmluv na pouhé plnění rozkazů. „V Českých Budějovicích byli odsouzeni k trestu smrti a popraveni Franz Jiskra - nebezpečný gestapák původem z Rožnova, Jakub Koklar - dozorce a později správce věznice gestapa, který proslul svou až neuvěřitelnou brutalitou k vězňům, Alois Kranl - jeden z gestapáků, který vydržel u budějovické služebny po celou válku, Otto Richter - vyšetřoval lehčí případy typu poslech cizího rozhlasu a podobně a několik zadržených zmrzačil, Willi Steinmann - další z nejkrutějších gestapáků. Jeden gestapák byl odsouzen na doživotí, jeden na 25 let, tři na 20 let a osm dalších k trestům do 18 let. Mezi posledními byli řidiči, dozorci a fotograf gestapa. Všichni ti, kteří nebyli popraveni, byli propuštěni na amnestii v roce 1955 a repatriováni do Německa. Tehdy již komunisté potřebovali kriminály pro letce a vojáky z Anglie, soukromé zemědělce a řemeslníky, nekomunistické politiky a další třídní nepřátele,“ uzavírá Jan Ciglbauer.

Foto: www.severniceskobudejovicko.estranky.cz