Horký podzim 1938 v jihočeském pohraničí – 1. část

 
pondělí, 19. září 2016, 09:48

V měsíci září si připomínáme již 78 let od tragických událostí roku 1938, kdy přijetím takzvané mnichovské dohody přišla ČSR o své pohraniční oblasti a de facto i o svou samostatnost, protože další cesta už vedla nenávratně k okupaci jejího zbytku.

Je bohužel zapomínáno na to, že ČSR se svého pohraničí nevzdala tak úplně bez boje a že také v jihočeském pohraničí probíhaly tvrdé boje mezi příslušníky čs. armády a bezpečnostních složek na jedné straně a zfanatizovanými stoupenci Konrada Henleina na straně druhé. Osmasedmdesát let není příliš kulaté výročí, ale právě letos je tomu také plných 80 let od vzniku Stráže obrany státu a od počátku výstavby čs. opevnění na Českobudějovicku v roce 1936. Začít ale musíme daleko dříve.

Československá republika byla vyhlášena 28. října 1918 a po rakousko-uherské monarchii zdědila 3 miliony německy mluvících občanů a také další národnostní menšiny. Političtí představitelé českých Němců se nehodlali smířit se svým začleněním do nové republiky a prakticky okamžitě se pokusili odrhnout pohraniční území a připojit ho k Německu nebo Rakousku. 17. listopadu 1918 byla v jihočeském pohraničí vyhlášena župa Böhmerwaldgau se sídlem v Českém Krumlově. Její představitelé prohlásili, že se cítí být součástí Německého Rakouska a v Rakousku samotném byl přijat zákon č. 40 o rozsahu a hranicích státu, do kterého bylo zahrnuto i české pohraničí. Z Lince navíc do Kaplicka a Krumlovska napochodovalo asi 1500 příslušníků takzvaného Volkswehru, aby připojení pohraničí k Rakousku podpořili vojensky. Pokud chtěla mladá republika dokázat světu, že si zaslouží svou samostatnost, musela si vlastní silou na svém území zajistit pořádek. Čs. armáda ale teprve vznikala. Legionářské jednotky ještě byly za hranicemi, a tak museli do zbraně nastoupit opět muži, kteří se teprve vrátili z fronty ještě v rakousko-uherských uniformách.

V Českých Budějovicích dobrovolníci vstupovali do tzv. 1. Českobudějovického pluku, který byl 21. listopadu 1918 přeměněn na čs. 91. pěší pluk. Důstojníci pluku si demokratickým hlasováním za svého velitele zvolili hejtmana Vinzenze Sagnera (známá postava z Haškova Švejka) a pod jeho velením jednadevadesátníci provedli na přelomu listopadu a prosince 1918 energický zásah do jihočeského pohraničí. Větší boj s Volkswehrem byl sveden prakticky jen 3. prosince 1918 o Kaplici. Český Krumlov a další místa byla obsazena bez boje, došlo již jen k několika přestřelkám na železniční trati mezi Kaplicí a státní hranicí. Volkswehr se všude rozutekl a představitelé pohraničních obcí a měst slíbili poslušnost. Podobně rychle proběhlo obsazení pohraničí i na jiných místech Čech. Větší boje musely být ale svedeny s polskou armádou o Těšínsko a s maďarskou o Slovensko. Během celého roku 1919 musely být v jihočeském pohraničí ponechány vojenské oddíly, situace se pak ale rychle uklidnila. Němci viděli, že Německo a Rakousko jako poražené státy jsou na pokraji bídy. Pochopili, že v ČSR jim bude lépe a naučili se opět žít pokojně vedle svých českých sousedů. Národnostní rozepře sice nevymizely, ale přenesly se do roviny hospodských hádek.


V roce 1938 čeští občané ještě věřili svým spojencům.

Situace se opět změnila ve 30. letech, kdy Evropu zasáhla hospodářská krize. V ČSR postihla hlavně německé pohraničí a Němci začali být přesvědčeni o tom, že jim pražská vláda nedokáže pomoci a ještě snad úmyslně jejich situaci zhoršuje. V tom je utvrzovala propaganda sousedního Německa, kde se v lednu 1933 dostal k moci Adolf Hitler. Ten sliboval lidem práci, blahobyt, nadřazené postavení německého národa a netajil se svým přáním spojit všechny středoevropské Němce do jednoho státu. Myšlenky nacismu nacházely v českém pohraničí stále více a více stoupenců. Jejich reprezentantem v ČSR se stal od roku 1935 Konrad Henlein se svou politickou stranou Sudetendeutsche Partei (SdP). Byl plně podporován nacistickým Německem a v roce 1938 již sledoval jediný cíl – odtržení německy mluvícího pohraničí od ČSR. Našim vládním a armádním činitelům bylo jasné, že dříve nebo později dojde ke konfliktu s Německem. Museli tak udělat vše pro to, aby ČSR byla na válku připravena. Územní požadavky vůči ČSR mělo i Polsko a Maďarsko. Rakousko sice bylo zatím neutrálním státem, ale stále více se stáčelo na politiku nacistického Německa. Pouze krátká hranice s Rumunskem tak byla pokládána za bezpečnou. V obklíčení potenciálně nepřátelských států bylo jasné, že sami se ubránit nemůžeme. Bylo třeba si zajistit spojence. Naším hlavním spojencem byla Francie. V roce 1935 přibyla spojenecká smlouva s SSSR, ale sovětská pomoc byla podmíněna současnou pomocí Francie. Kromě toho jsme byli součástí takzvané Malé dohody, kterou tvořila ČSR, Rumunsko a Jugoslávie a byla zaměřena proti Maďarsku, které mělo vůči všem těmto třem státům územní požadavky. Po zajištění spojenců jsme se mohli pustit do reorganizace a modernizace vlastní armády.

Aby naše armáda vydržela první nápor nepřítele do zásahu spojenců, bylo rozhodnuto o budování stálého pohraničního opevnění, s jehož výstavbou bylo započato v prosinci 1935 u Ostravy. Ani to ale nestačilo. Bylo jasné, že v předvečer války bude domácí německé obyvatelstvo připravovat půdu pro vstup německé armády povstáním a diverzemi. V prostoru mezi linií opevnění a státní hranicí ale byli jen málo početní příslušníci četnictva a finanční stráže. Tak vládním nařízením, schváleným 23. října 1936, vznikla nová bezpečnostní složka – Stráž obrany státu (SOS). Byla složena ze státně spolehlivých mužů četnictva, finanční stráže, státní policie a vojenských záloh. Jejich úkolem bylo zajištění klidu a pořádku v pohraničí a v případě války zadržet první nápor nepřítele, aby armáda stihla mobilizovat a obsadit opevnění. SOS byla organizována v 31 praporech a v září 1938 do ní bylo zařazeno již 30 tisíc mužů. Právě SOS nesla hlavní tíhu bojů se sudetoněmeckými povstalci v září 1938.

V březnu 1938 Hitler bez boje obsadil Rakousko, v ČSR se blížily obecní volby a zpravodajci přišli s informacemi o soustředění německých vojsk na hranicích. V noci z 20. na 21. května 1938 proto byla vyhlášena tzv. částečná mobilizace – povolání jednoho ročníku záloh a poprvé byla vyhlášena pohotovost SOS. Do rána „sosáci“ obsadili bojová stanoviště na státní hranici a uzavřeli cesty do pohraničních obcí. Henleinovci byli v šoku a nezmohli se na větší akce. V jižních Čechách bylo na několika místech přeřezáno telefonní vedení a v Českých Budějovicích byla střelbou z pistole napadena vojenská hlídka u železničního mostu přes Vltavu na plzeňské trati. Po nějaké době byla pohotovost SOS odvolána.

V příštím díle si popíšeme průběh roku 1938 v jižních Čechách.

Napsal(a) Jan Ciglbauer

Komentáře

Jan Ciglbauer

Nehledě na to, že sama naše armáda ten plánovaný manévr - přesun několika divizí ze západu na východ v době války, nezkoušela ani v míru. Smlouva se SSSR byla opravdu jen cár papíru, ale tehdy díky tomu byli sověti za spojence považováni. Mimochodem s historkou, že nám SSSR chtěl pomoci, jen kdybychom o to požádali, poprvé přišel Gottwald, ale až po Únoru 48 a tehdy se samozřejmě nikdo nepokoušel jeho tvrzení zpochybňovat. Ve skutečnosti v době čs. mobilizace od 23.9.1938 sovětská strana přerušila s ČSR veškeré kontakty a obnovila je až po přijetí Mnichova. O tom všem ale zase v jiném díle.

středa, 21. září 2016, 07:44
 
 
Frodo kocour

"Naším hlavním spojencem byla Francie." To je zcela nepřesné. Naším JEDINÝM spojencem byla Francie, žádnou jinou smlouvu pro případ napadení Německem jsme neměli. A snlouva se SSSR byla ve skutečnosti jen cár papíru, byla odvozena od toho, že nám Francie půjde na pomoc a pak by SSSR měl (nikoli musel) nám pomoci také. Jenže SSSR s námi nesousedil, takže aby se do ČSR jeho jednotky dostaly musel by projít Polskem, nebo Rumunskem a ani jedna země ho nebyla ochotna na naše území pustit, Zkušenost se SSSR byla už tehdy nevalná a poláci nikdy nezapoměli na útok RA který zastavili až pod Varšavou. Takže jediný spojenec byla Francie, která ale rozhodně nechtěla zaútočit zpoza Maginotovi linie. a aby byl odhaleno Benešovo amatérské zajištění smlouvami v celé nahotě, pak jediné o co se doopravdy snažil bylo zajištění proti Habsburkům, tzv. Malá dohoda tedy trojsmlouva s Jugoslávií a Rumunskem byla pouze a jedině proti Maďarsku a případnému nástupu Habsburků zpět na trůn. Na případ napadení ČSR Německem se nevztahovala. No a i ta smlouva s Francií byla zcela vágní, říkala jen že v případě napadení Německem, přijde druhá strana napadenému do 15 na pomoc. Nebylo ale specifikováno jak, tedy jestli vojensky zaůtočí na Německo, nebo třeba jen podporří partnera velkohubým vyjádřením ve SN. NIKDY se ani na úrovno GŠ beřešilo co a jak by bylo, třeba Poláci s podobnou smlouvou se alespoň pokusili řešit třeba přelet francouzských letounů k nim, jejich vybavení palivem a dozbrojení. My nikdy a tak vyprávěnky komoušů o snaze SSSR nám pomoci jsou nesmysl, letadla SSSR nebyla schopna létat na ČS palivo BiBoLi, čs munice se nehodila do jejich zbraní a pumy nešly zavěsit na jejich závěsníky. Totéž platí o francouzském letectvu. A blábol komoušů o zradě Anglie je už úplná blbost, s GB jsme NIKDY neměli smlouvu. Těžko nás tedy mohli zradit. Ostatně i ta smlouva s Francií byla pro případ NAPADENÍ Německem, to je právě to pikantní, na celé věci, kdybychom hájili pohraničí po Mnichovské smlouvě, kdo by byl útočník a kdo obránce? Francie před Mnichovem byla ochotna zřejmě smlouvu naplnit, tzv. Nečasovo memorandum bylo ovšem jasným postojem Beneše a francouzi ho rádi využili.

pondělí, 19. září 2016, 14:05
 
 
 

Napište nám

Nejčtenější

  • Tragická zpráva pro všechny fanoušky Linkin...

  • Policie hledá mladíka, který se vyhýbá...

  • Začne třetí etapa výstavby křižovatky...

  • Hasiči čtyř územních odborů evakuovali...

Reklama
 
 

Kam dál?

Statistiky tragických událostí na železničních přejezdech jsou výrazně horší než ty loňské

pondělí, 19. září 2016, 08:10

Do konce srpna zemřelo při střetech na přejezdech 32 osob, stejně jako za celý rok 2015. Nejvíce mrtvých bylo ve...

Jak jsou na tom jihočeské školní jídelny? Chtělo by to méně soli a více zdravých tuků, doporučují výživáři

sobota, 17. září 2016, 16:30

Státní zdravotní ústav, respektive jeho tým Centra zdraví, výživy a potravin, zahájil vloni studii o obsahu nutrientů v...

Petráček zlatý, Třebínová s Drahonínským stříbrní! Na jih Čech putují další tři paralympijské medaile

sobota, 17. září 2016, 02:54

Neuvěřitelnou noc zažili jihočeští sportovci na paralympijských hrách v brazilském Rio de Janeiru. Zásluhou Arnošta...