Zrození Krále Šumavy - 3. díl

 
pondělí, 7. prosince 2015, 18:01

Jihočeši ví, kdo to byl Král Šumavy. A především na Šumavě všichni věděli, že šlo o Josefa Hasila. V roce 1949 pětadvacetiletého mladíka, který pomáhal s přechodem československých hranic. Jaký je skutečný příběh zrození legendy, která se stala štvanou zvěří a každý příslušník Pohraniční stráže SNB jej chtěl dostat? O tom více historik Pavel Moc ve svém třídílném seriálu Zrození Krále Šumavy.

ČTĚTE TAKÉ: Zrození Krále Šumavy - 1. díl

ČTĚTE TAKÉ: Zrození Krále Šumavy - 2. díl

Ve 3:45 hodin vycházejí ze svých domovů v Českých Žlebech Jiří Čepák a Marie Fehérová. Jdou na železniční zastávku Soumarský most, kde chtějí nastoupit do vlaku odjíždějícího v 5:15 a jet za nákupy do Strakonic. Ihned po vyjití ze Žlebů si všimnou dvojice stop ve sněhu směřujících stejným směrem. Po cestě se hlasitě smějí a vyprávějí si. Asi po 3 kilometrech chůze uvidí Čepák před sebou ležet na cestě 2 postavy. Fehérová se leká, v šoku proběhne mezi ležícími postavami a zastavuje až 100 metrů za nimi. Čepák mezitím přistupuje k Rudouši Kočímu, který leží na pravém okraji silnice obličejem k zemi směrem ke Žlebům, ruce nad hlavou, v pravé ruce svírá samopal. Vidí krev, zvedá Kočímu hlavu a zjišťuje, že je mrtvý. Přistupuje poté k Hávovi, který leží na druhé straně vozovky ve stejné úrovni jako Kočí. Háva leží na zádech, hlavu má na silnici, tělo v silničním příkopu a nohy na silničním valu. Čepákovi se zdá, že Háva sténá, na jeho otázky však neodpovídá.


Vlevo na silnici leží Kočí, vpravo Háva

Čepák dobíhá k Fehérové a sděluje jí, že se musí vrátit do Žlebů a událost nahlásit. Fehérová odmítá vrátit se kolem mrtvých těl, ale souhlasí, že věc nahlásí v Dobré. Na odbočce silnice k Dobré však vidí, že ve směru na Dobrou jsou ve sněhu stopy (pravděpodobně po Josefu Škramlíkovi). Fehérová odmítá jít i do Dobré a spolu s Čepákem se domlouvají, že událost oznámí až na Soumarském mostě. V dřevěné boudě Pohraniční stráže SNB v těsné blízkosti mostu však není žádná hlídka, stejně tak se Čepákovi nepodaří vzbudit nikoho v blízkém hostinci.

Po nástupu do motorového vlaku Čepák o nálezu dvou těl příslušníků Pohraniční stráže SNB ihned informuje strojvedoucího. Ten po příjezdu do stanice Lenora v 5:30 zprávu předává železničnímu zřízenci Františku Bernasovi, který se bezprostředně vydává do bytu štábního strážmistra SNB Lenora Josefa Vrány. Vrána se okamžitě ustrojil, vzal služebního psa Arguse a vydal se na stanici SNB v Lenoře, kde o události telefonicky informuje útvar SNB v Českých Žlebech a ve Volarech. Společně s vrchním strážmistrem Josefem Kasandou se poté vydávají na místo činu.


Vlevo leží na silnici Háva, vpravo Kočí

Na místo dorazili před 7. hodinou ranní, takřka současně s nimi se na místo dostavili i příslušníci SNB České Žleby a Volary. Obhlídkou těl bylo zjištěno, že Rudouš Kočí již nejeví známky života, těžce zraněného Františka Hávu odváží služební vůz SNB Volary do nemocnice ve Volarech a poté je převezen do státní okresní nemocnice v Prachaticích. Krajské velitelství Národní bezpečnosti se o této mimořádné události dozvědělo telefonicky v 7:15 a ihned vysílá na místo činu své zástupce. Je provedena rekonstrukce celé akce a zpracována podrobná fotodokumentace. Na místo je též povolán obvodní lékař Čestmír Lintner z Lenory, který po zevrubné prohlídce mrtvoly Rudouše Kočího zjišťuje, že příčinou smrti je průstřel plic, vnitřní vykrvácení a průstřel aortou. Stanovenou příčinu smrti potvrdila i následná soudní pitva, kterou provedl primář státní okresní nemocnice v Prachaticích Jan Vondrák. Soudní pitva byla provedena následujícího dne 8. prosince 1949 v budově služebny útvaru Pohraniční stráže SNB v Českých Žlebech č. p. 94. Je hrou osudů, že v téže budově (bývalý Gasthaus zum Dreisesselberg) o několik měsíců později, dne 14. září 1950, také ve 3 hodiny ráno, umírá Bohumil Hasil, bratr Josefa Hasila, když několik hodin předtím je při přechodu hranic u Českých Žlebů smrtelně zraněn střelbou příslušníků Pohraniční stráže SNB.  

Hasil, Vítek a Brychta byli po návratu do Německa v souvislosti se střelbou na příslušníky Pohraniční stráže SNB dne 7. prosince 1949 vyslýcháni krajským soudem v Pasově. K zastřelení Rudouše Kočího se v protokolární výpovědi přiznal Antonín Vítek. František Háva byl léčen v nemocnici v Prachaticích do 30. prosince 1949. Ze znění propouštěcí zprávy z nemocnice, ze znalosti rozmístění jednotlivých aktérů přestřelky a z fotodokumentace k rekonstrukci události lze usuzovat, že s velkou pravděpodobností byl František Háva nešťastnou náhodou zraněn střelou svého kolegy Rudouše Kočího.


Propouštěcí zpráva Františka Hávy

Po stopách Hasilovy skupiny se v 7 hodin ráno, tj. cca 4 hodiny po přestřelce, vydává psovod Vrána se psem Argusem, zástupcem velitele útvaru Pohraniční stráže SNB České Žleby Kantou a dalšími 2 příslušníky tohoto útvaru. Cesta jim trvá přes 3 hodiny a dle odhadu Vrány musela Hasilova skupina od místa střetu k hranicím s Bavorskem u Schnellenzipfu překonat vzdálenost asi 15 kilometrů.

Josef Škramlík poté, co bezprostředně po přestřelce utíká zpět do vnitrozemí, šťastně nalézá stopy po Hasilově skupině u Dobré a vrací se po nich do Volar. Vlakem odjíždí do Prachatic a chce se dostat k rodině Starých do Třemšína, která ho spolu s Čápem, Hasilem, Vítkem a Brychtou ukrývala před přechodem do Německa. Ve večerních hodinách dne 7. prosince 1949 je však na silnici u obce Oseky zadržen civilními orgány SNB a ihned převezen k výslechu. Na základě jeho výpovědi a z písemných důkazů nalezených na místě činu se vyšetřovatelům velice rychle podaří zjistit totožnosti jednotlivých členů Hasilovy skupiny. Ještě ve večerních hodinách 7. prosince 1949 a v bezprostředních dnech poté je zatčeno několik desítek osob a nakonec je v rámci soudních procesů souzeno a odsouzeno 96 osob. Z osob uvedených v tomto příběhu byl Josef Škramlík odsouzen na doživotí, Antonín Hasil byl odsouzen na 22 let, Miloslav Fábera na 20 let, Karel Starý st. na doživotí, ostatních 5 členů rodiny Starých celkem na 66 roků…


Náčrtek místa činu

Josef Hasil se stává štvanou zvěří, každý příslušník Pohraniční stráže SNB ho chce dostat ať živého, nebo mrtvého a pomstít tak smrt svého kolegy. Sami příslušníci Pohraniční stráže SNB ho začínají nazývat Králem Šumavy. Každý následný útěk za hranice v oblasti Šumavy, každá přestřelka je připisována jemu.

Hon na Krále Šumavy - Josefa Hasila - začíná.     

Napsal(a) Pavel Moc

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Tragická zpráva pro všechny fanoušky Linkin...

  • AKTUALIZOVÁNO: Při dvou nedělních nehodách...

  • Nehoda dvou osobních aut a jednoho...

  • Kozel útočil na budovu univerzitní knihovny

Reklama
 
 

Kam dál?

Zrození Krále Šumavy - 2. díl

neděle, 6. prosince 2015, 19:22

Jihočeši ví, kdo to byl Král Šumavy. A především na Šumavě všichni věděli, že šlo o Josefa Hasila. V roce 1949...

Zrození Krále Šumavy - 1. díl

sobota, 5. prosince 2015, 17:37

Jihočeši ví, kdo to byl Král Šumavy. A především na Šumavě všichni věděli, že šlo o Josefa Hasila. V roce 1949...

Gotické panorama způsobilo problémy s výškou sokolovny. Ta ale výhledu nebránila

čtvrtek, 3. prosince 2015, 16:37

V dalším díle pravideného čtvrtečního seriálu Drbna historička se Jan Schinko věnuje objektům na slepém rameni. Zejména...